Babí léto už to balí, bohužel. Pro kobylku dobrá zpráva, protože jestli se opravdu prudce ochladí, jak rosničky vyhrožují, přestane dostávat náhubek, aby si mohla vyrábět teplo. A trenérku z ní švihne, protože Megy už je opět jako koule a sedlo opět začíná i s jezdcem parkovat na krku, kvůli zvýšenému objemu panděra.
Snídani jsme dostali od majitelky Amíka a od služky jsme posléze vysomrovali svačinu. Vtipné bylo, že si k nám sedla zády, když se posilňovala, abychom ji nešacovali, a po dlouhém dialogu s mazlícím se Béruš zjistila, že ji zezadu láskyplně oždibuje a oňufává Amík, nikoliv Béruš. A Amík není zrovna přátelský a komunikativní, ale služka mu nechtěla kazit potěšení s kontaktu s člověkem, takže ho chvíli nechala a pak že tedy radši půjde sekat. A opravovat horní plot, protože tam je jak klasické provázkové, tak i ocelové lanko zpřetrhané. Těžko s přesností stanovit, kdo oplocení zdevastoval, ale cestička je vyšlapaná ze sousedovic ohrady hřebců, takže asi opět divoká prasata.
A jako je to naše louka, takže by nebylo od věci třeba nechat i nás, abychom se na ní pásli. Proč nám ji neotevřou?
Odpoledne pro nás přišly děti, že se půjde na chvíli na jízdárnu (se služebně nejmladšími) a se staršími posléze na vycházku do terénu. Osedlán byl i Béruš, ale po prvním kole ho služka z práce stáhla, protože noha bolavá ze včerejší honičky s hřebcem abnormální došlap vykazovala. A služce se nechtělo praktikovat metody „to rozchodí!“, takže Béruš měl od té chvíle veget.
K velké lítosti služebně nejmladších, protože Amíkovi se v mraku pičurek dnes opravdu makat nechtělo. A dával to najevo naprosto nekompromisně, takže hned na začátku poslal Verču čelem napřed do pilin, a ve služce velmi intenzivně hlodalo pokušení jít mu vysvětlit pravidla slušného chování.
Ale jízdárna naštěstí netrvala dlouho, protože co si budeme namlouvat: vycházky v terénu jsou prostě lepší a nejednou mnohem zábavnější.
Váš chudáček koníček
