pátek 7. října 2011

     Jízdárna konečně pochopila, že už byla sjízdná moc dlouho a že by nebylo od věci režim změnit. A dohodnula se s počasím. Tedy vypadá to tak, protože během noci do ní poctivě pršelo.

     Akorát že pršelo poctivě i na nás, a to už se nám tolik nelíbilo. Pokles teplot mně osobně nijak nevadí, srst nám neméně poctivě houstne, ale v doprovodu větru a lijáku nic moc. A navíc v přítomnosti služky, která nás neustále chodila monitorovat, jestli se neklepeme, nebo tak něco.

     Neklepali jsme se. Přeháňky byly skutečnými přeháňkami, takže každá vtipná dešťová smršť končila sluníčkem, a úplně největší mazec byla služka, která střihala trní okolo ohradníku a při každé přeháňce přes sebe hodila plachtu. A jistě chápete, že plachta přehozená přes služku je ten úplně největší a nejstrašidelnější bubák, takže chudák Béruš služku neustále řešil a nemohl se ani pořádně napást, jak ho ta divná věc děsila.

     A chodili jsme se na služku dívat, jakože zblízka. Samozřejmě prokázala, že je naprosto blbá, protože místo aby prošacovala kapsy, jestli v nich náhodou nemá něco tuze dobrého pro chudáčky koníčky, schválně šustila plachtou, abychom se lekli, jenomže já mám všechny tyhle její sprosté taktiky nastudované a se mnou tudíž ani nehnuly. Teprve až když si Amík všiml, že plachta je přehozená přes židli, nastal skutečný poplach, protože když už před něčím panicky prchá Amík, tak musím prchat i já, a protože Megy nikoho nechce k Amíkovi pustit, tak nás musel Béruš dobíhat, přestože jeho zrovna nejvíc zajímalo, co zrovna dělá služka a jestli náhodou zase nebude šustit.

     Prostě stres. A pak nemáme mít žaludeční vředy a oko mimo důlek.

     Odpoledne nás za krásného slunečného počasí děti odvedly do stáje, aby nás osedlaly a přivedly nahoru za služkou v momentě, kdy začalo brutálně lít. A nastala největší dnešní legrace, protože služka se okamžitě utíkala zabalit do plachty, jenomže pak se nemohla přiblížit k nám, protože Béruš by malým holkám utekl, a jako nahánět zrovna jeho v nejhorším slejváku, to se opravdu nikomu nechtělo.

     A tak došlo k tiché poště. Služka v plachtě poslala schéma práce prostřednictvím posla, který vše přetlumočil, a jakmile na nás nasedli, déšť zesílil. Ale že prý máme zachovat klid, že to za chvíli přejde, a fakt že jo. Akorát Nikča správně nahlas poznamenala, že to střídání v sedlech není fér, protože ona zrovna byla tou jednotkou, jejíž pozadí muselo vytřít z posedlí vodu, takže ten další přišel již k suchému.

     Vzhledem k rizikovému povrchu (když naprší na beton, škaredě to klouže) jsme ale jen klusali, ve dvou dvacetiminutových pasážích, a přechody z terasy na terasu jsme prokládali krokem, takže pohoda. Holčičky se na nás vystřídaly a pak konečně hurá na večeři a po ní jsme já a Béruš dostali pláštěnky, abychom nemuseli během nočních přeháněk extrémně topit.

     Prostě jsme fešáci, já a Béruš. Největší široko daleko!

     Váš chudáček koníček

P1430898

P1430907




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: