pondělí 10. října 2011

     Varoval jsem ji. Jakože služku. A varoval jsem ji několikrát!

     Již v sobotu, když za mnou a Béruš neustále běhala a šíleně řešila, jestli pod pláštěnkami nejsme studení anebo naopak zpocení, či jestli deky promokají a jsou-li dostatečně prodyšné, jsem po ní několik bílých ksichtů hodil. Aby si jakože uvědomila, že studené lidské pracky do prostoru mezi srstí a dekou prostě a jednoduše nepatří!

     Ale mělo to smysl?

     Vůbec. V neděli to samé, protože ona prostě musí hrabat, kam nemá, a když dnes přišla potřetí a absolutně nerespektovala fakt, že tohle jako opravdu ne, tak už jsem se na nějaké jasné a viditelné varování vykašlal a dal jsem nekompromisně najevo, co si o tom myslím.

     No a pak jsem se radši vzdálil, protože po mém výchovném upozornění prostřednictvím chrupu strašně řvala a zkoušela se po mně házet různé věci, jakože neexistující šutr či pracovní kožené rukavice. Dokonce se trefila, což zrovna u ní není úplně normální, a jako jestli čekala, že se aspoň leknu, tak to čekala marně. Po těch letech jsem na její manýry zvyklý a hned tak něco mě nerozhází.

     Pastevní odchov je fajn, protože když se do dvounožce zakousnete, nehrozí vám bezprostřední smrt, ať už lopatou či bičem. A jako opět jsem se projevil jako gentleman, protože stejně jako minule jsem ji upozornil skrz zimní bundu, což snížilo sílu stisku. A že to její milost služka neocenila, je její problém.

     Jinak prima den.
     Baví nás vyžírat místa, kde jsou vysekané kopřivy, a protože služka mezitím stříhala trní, tak jsme se chodili těch keřů lekat. Nejvíce poplachů vyhlásil Béruš, takže jsme se perfektně proběhli, a pokaždé, když jsme pádili kolem služky, na mě volala, že jsem sice krásnej, ale že jsem stejně hajzl bílej, a každou honičku jsme ukončili veselým šťoucháním. Jakože na zadní a tak, aby služku ještě víc štvalo, že nemá v ruce foťák, a když už nás hry nebavily, šli jsme jí asistovat. Tahali jsme pořezané větve z hromádek, aby to musela znovu uklízet, a u všeho jsme museli vyzkoušet, jestli to náhodou není k žrádlu, dokud nás trubka nevyhnala pryč.

     Odpoledne děti, takže o práci pod sedlem jsme nepřišli, ale nic náročného. Půl hodiny jsme klusali po trávě, s krátkými přestávkami, a na konci nás služka nechala cválat dolní oblouk, což se mi velmi líbilo, na rozdíl od Ivy, která si na mě sedla hlavně proto, že měla od Amíka vytahané ruce. Ale jako nepředbíhal jsem a nekozloval jsem, což mě samozřejmě šlechtí.

     A pak nám vykulili balík sena, jakože na žrádlo. Akorát že ho obrnili bednou, takže nepůjde do něho kadit, močit a povalit ho, abych mohl spát v měkkém. Dvounožci vůbec nemají smysl pro pravý komfort!

     Váš chudáček koníček

10102011222




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: