čtvrtek 13. října 2011

     Zrada!

     Kdybych jen býval tušil, jak podle a sprostě služka našeho přenocování ve stáji využije, nocleh se střechou nad hlavou bych nikdy nechválil!

     Hajzl fialová přiklusala skoro ještě za tmy, a že má přijet kovář, ale že závody se blíží a že před nimi potřebuji ještě jednu delší cvalovou práci. Proti cvalové práci vcelku nic nemám, ale pouze za předpokladu, že ji absolvuji kolektivně (nikoliv SÁM a OPUŠTĚN), a v žádném případě ne místo snídaně!

     Jako chápete tu bezmoc? Vrhla se na mě s kartáčem, a protože je na mě skrz pondělní kousnutí ještě furt naprudnutá, nesměl jsem ani házet svoje bílé držky, protože jinak se na mě okamžitě vrhala a tloukla do mě svou směšnou pěstičkou. A pak sedlo (jakože STUDENÉ sedlo), uzdečka a honem do terénu, než přijede kovář, abych pak prý měl po přeúhlení dostatek času si na letos poslední podkovy zvyknout.

     Prostě milión výmluv, kterými služka zakrývala sadismus páchaný na mně.

     A samozřejmě všechno dnes ráno žralo Finy, protože to jinak ani nešlo. Vydatně mi k tomu napomáhala mlha, a když jsem přidupnul kvůli hromádce listí na opačné straně silnice, zjistil jsem, že holeně už nejsou v módě a že místo nich rovnou přichází bič. Chápete, v jak extrémním stresu jsem byl?

     A tak to šlo pořád dokola. Jakmile jsem se leknul, bič přistál za služčinou holení a neměl sebemenší slitování, takže jsem byl ochuzen o pravidelné estrády v křižovatkách a ani jednou jsem nedostal příležitost aspoň zkusit otočit se jakože zpátky domů, protože ta zrůda si všechno bedlivě hlídala. A přestože jsem zoufale vyhlížel srnky nebo prasata, či cokoliv pohybujícího se, k čemuž by se šlo nenápadně přidat, nebylo mým přáním vyslyšeno, protože z mlhy prostě a jednoduše nevylezlo vůbec nic.

     Ale cválání dobré. Ranní rosa služce ulehčila existenci, protože viděla naši stopu, a poté jsme už jen kentrovali, bez obav, že v cestě bude nenadálá překážka. Oběhl jsem obě velké louky pod horou, a jelikož služce nedocvaklo, že na sedle jsou stále ještě třmeny po nějakém dítěti, měla prdel metr nade mnou a s odlehčenou zádí se cválá naprosto perfektně. Nehledě na fakt, že povrch byl dokonalý, posekaná tráva mi nepodklouzla ani jednou, pružnost přesně tak akorát.

     Během kování jsem vyrukoval s novou taktikou, co se týče zadních nohou, protože dneska jsem umíral kvůli bílé, nikoliv kvůli obligátní černé. Ale tak změna je život, to už by dvounozí chápat mohli.

     Váš chudáček koníček

P1430931




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: