sobota 15. října 2011

     Vítej, zimo. Ale jako mrazy v půli října, to není úplně optimální řešení, protože služka ještě nemá hotové opevnění, a jestli na naše zimní zásoby začnou teď nájezdy sousedovic zvířat, bude to asi trošku problém.

     Ale zatím nic. Včera kolegové sice jednoho volně se potulujícího hnědáka potkali, ale jeho naštěstí zajímala pouze tráva, takže zůstal na druhé straně kolejí a nás si vůbec nevšímal.

     Dnes se v těch samých místech pohybovalo stádo koz, ale ty pro nás naštěstí rizikové nejsou, co se týče úrazů, takže jsme cestu na louku u řeky přežili ve zdraví. A přestože nás dvounozí z pastviny odervali hned po ránu, stejně to na sluníčku nebylo to pravé ořechové, co se týče práce. Jako faktem je, že dva stupně nad nulou, nebo kolik bylo (soudě dle množství různých vrstev na služce a zakuklení několika dětí), se v zimních chlupech dá existovat, ale když se musíte pohybovat a praží do vás sluníčko, tak je to ve finále zase a jenom vopruz.

     A samozřejmě nejvíc trenérka řvala na mě, že se flákám a že ode mě neviděla ani minutu pořádné práce. Což byla samozřejmě nehorázná lež, protože jsme tam šaškovali 3 hodiny a pouze s jednou přestávkou! A jako fakt nechápu, co ode mě čekala; že snad budu řičet nadšením, nad jízdárenskou prací? Ani mrcha služka se mě nezastala, a přitom viděla, že si nosím ocas a že relativně i šlapu, protože pár světlých momentů jsem ve svém pracovním nasazení měl.

     Tedy já si to myslím, dvounozí byli názoru zcela jiného. Trenérka mi nadávala, služka se tomu přiblble smála, a když ji vysílená Nikča poprosila o utržení jakože biče, dokázala služka, jak je hnusná a bezcharakterní, protože si zašla k vrbě a vyrobila Nikče nefalšovanou tušírku.

     Takovou tu nejvíc příšernou, která dosáhne nejen za holeň, ale i pomalu k ocasu!

     Ale naštěstí se trenérka nejvíc věnovala Míše a Amíkovi, protože zítra jedou na ZZVJ, a i když tréninkové podmínky letošního roku jsou víc než polní, vypadali oba velmi dobře. Drezura mezi krtinci a oračkou od divokých prasat (je zajímavé, že u nás na pastvině divoká prasata spásají trávu, zatímco na jiných loukách zásadně ořou) chvílemi vypadala působivě, ale trenérka je toho názoru, že na pořádném povrchu to pak půjde samo.

     Koneckonců mohu potvrdit. Se mnou služka trénovala na ZZVJ v listopadu, kdy už byla jízdárna pod ledem. Písmena měla také zapíchaná v krtincích, a když jsme pak nastoupili před komisaře, dostala vynadáno akorát za dementně krátké třmeny a ohýbání, ale to ohýbání si klidně obhájím, protože v rohu haly byly balíky sena a ty žraly Finy a na ně prostě bylo akutní se soustředit.

     Po práci přestávka, po přestávce snídaně, a pak šup nahoru na pastvinu, užívat studeného babího léta. A večer jsme do stáje šli všichni, aby trenérka s Míšou nemusely Amíka lovit za tmy a roztrhávat stádo v časných hodinách, protože kobylka když řve, je jí slyšet až k mostu.

     O čemž bych koneckonců mohl dlouze vyprávět i já.

     Váš chudáček koníček

P1430997

P1430990




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: