neděle 16. října 2011

     Transport Amíka na ZZVJ je pochopitelný, protože ke složení zkoušek Míša Amíka potřebuje.
     Ale mohl by mi někdo laskavě vysvětlit, z jakého a pokud možno racionálního důvodu jsem musel jet i já?

     Mohla by mi nejmenovaná služka objasnit nutnost být celý boží den kdesi v čudu, na vodítku, na jehož druhém konci plápolala Nikča, zatímco služka si hověla doma?

     Výmluvy, že nemohla jet kvůli Lakyně (čudla včera spáchala naprosto excelentní harakiri, kam se na ni hrabu), jí já samozřejmě nesežeru, nejsem pitomec. A že by se stejně nevešla do auta, je nemlich stejný alibismus, protože já samozřejmě vím, o co doopravdy šlo. O skákání! Prostě byla podělaná strachy, to je jasné.

     Služka totiž usoudila, že když nemáme kde trénovat (jízdárna je způsobilá asi na dvou místech, což je pro Nikču málo, co se týče vyzkoušení „jakože kompletní parkur“), tak že by možná šlo mě přivézt do Nebanic spolu s Amíkem a po skončení zkoušek zaskákat. A hodná paní Šimáčková služčin ďábelský plán odsouhlasila, takže jsem jako největší bílá trubka pod sluncem musel jet také.

     A jako opravdu nechápu, o co dvounohým jde, po letošní sezóně. Trenérka nejdříve potrápila Míšu s Amíkem, a když měly licenci v kapse, poslala na ZZVJ parkur mě. Tak jsem si ho lehce přeletěl, načež trenérka zvedla míry na 90-100cm, a i když jsem Nikče párkrát dupnul, přeletěl jsem ho také. Fakt nevím, k čemu tahle do nebe volající trapárna byla dobrá; to jsem klidně mohl být celý boží den na pastvině s Béruš a Megy a tlačit do sebe seno bez omezování osobní svobody, když už byl Amík na výletě v Nebanicích.

     Ale prostě jsme otroky dvounohých, nedá se svítit.

     Váš chudáček koníček

miša ZZVJ




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: