Jako tohle fakt není fér. Myslím situaci s Béruš, protože Béruš jak zase trochu kašle, tak musí nocovat ve stáji. A co z toho vyplývá? Že já jsem nahoře plonkový, protože Amík si nárokuje kobylu, a jako být tím přebytečným, bez parťáka a spřízněné duše, je fakt vopruz.
Takže již čtvrté ráno natěšená čekačka, až mi Béruš přivedou, protože to je největší blaho (hned po snídani).
A služka už by si laskavě mohla uklidit to pořezané trní. Kdo se toho má pořád lekat?
Výmluvy o nemocném psovi jdou samozřejmě stále mimo mě, protože já jsem prioritní pan zvíře a nikdo mi popularitu ani auru narušovat nebude.
Služka tudíž dorazila až odpoledne, ale díky Stvořiteli, místo vrhnutí se na můj krásný a úžasný blátivý odér prostřednictvím hřbílka a kartáče mi nasypala večeři. Jako proti večeři nic nemám, ani proti naprosto nečekanému volnu, akorát důvod se mi ne zrovna líbí, protože prý jde o taktické šetření sil před sobotními halovkami.
Co kdyby se na to dvounožci vybodli? Budu rád hlasovat proti.
Pod sedlo nakonec musela jen chudinka kobylka, protože díky senu opět o kousek nabobtnala, kvůli čemuž sílí i vtipy na téma „Není ona nakonec fakt březí?“, a protože jízdárna je po delší pauze relativně sjízdná, tam musela šaškovat tam.
Každopádně situace s jízdárnou zrovna příznivá není, protože trenérka se služkou se domlouvaly, že by se zítra na jízdárně klidně pracovat mohlo. A nemusím snad dodávat, že o tohle fakt nestojíme.
Tak snad se počasí přičiní.
Váš chudáček koníček
