středa 19. října 2011

     Počasí pochopilo mou velmi beznadějnou situaci a skutečně seslalo do lůna naší jízdárny déšť. Tedy nic závratného to nebylo, protože k pořádnému chcanci to mělo zatraceně daleko, ale faktem je, že i celodenní kapičkování účel splnilo naprosto perfektně, takže v tomhle směru jsme naprosto spokojení.

     Od počasí je milé, že se snažilo, byť vodu tlačilo pravděpodobně nadoraz.

     A tak jsme aspoň mohli sežrat balík sena. Jakože celý. Prostě balík není, a nechápu, čemu se služka tak strašně divila. Nebo ono to snad není vidět, na kobylce? A vlastně i na nás všech, protože každé ráno máme břicha až k zemi.

     Starosti služce dělá elektrický ohradník, protože po třech mrazivých ránech baterie udělala pápá-lálá, co se týče intenzity nabití, takže obavy z propustnosti plotu v době silných mrazů jsou oprávněné. Takže velká polemika, jestli barikádu z trní využít ryze na ochranu sena, nebo trním vyplňovat pouze kritická místa, kterými k nám vetřelci a cizopasníci chodí.

     Vykulení nového balíku v předvedení dvounohých bylo velmi groteskní, především díky bodlákům, které byly navíjeny přesně pod sítí, takže koulení směrem k žrací ohrádce doprovázelo povykování „au!“ (děti) a „kurvadrátkalíšek!“ (služka). Jedno dítě chtělo na balík vyšplhat a zkoušet po něm přešlapovat, jako artisté, ale služka byla zásadně proti, že prý pes přejetej balíkem bohatě stačí a že tohle ať si děti dělají v přítomnosti rodinných zástupců a pokud možno na cizím balíku, až ho police zabaví jako smrtící zbraň.

     Já to říkám furt, že je blbá a že nemá smysl pro legraci.

     A my všichni museli pod sedlo, fakt že jo. Díky opět hluboké jízdárně jsme naštěstí zamířili do terénu, a abychom zbytečně nerychtovali louky jízdárenskou prací, vymyslela služka spolu s dětmi tři čtvrthodinové klusové loty, kdy se na nás všichni prostřídali. Se služkou to byl pěkný vopruz, protože mě naprosto stupidně nutila se v rozích ohýbat, a co mě tedy extra štvalo, byl nánosník. Jako chápete absurditu: já a nánosník! Ona ví, trubka jedna pitomá, že nesnáším podpínací řemínky. Ona ví, že nánosníky musím mít naprosto volné, abych je nemusel neustále řešit. A co udělá, pizda?

     Přinese mexický nánosník, že prý ho vyzkoušíme, jakože na závody. Že prý bude pěkně vypadat a zesílí funkci udidla pro Nikču, protože co si budeme povídat, v určitých situacích si hubu rád otevřu, abych se tlaku udidla efektně vyhnul.

     Ale jako tohle tedy fakt ne. Na tohle jsem už moc starej, takže jsem celou dobu rozhořčeně frkal, drbal jsem si nos, uskakoval jsem před svěděním, sem tam jsem si dupnul a po sejmutí uzdečky jsem si celou hlavu hystericky drbal o žlab plných deset minut, místo žraní večeře.

     To aby služka jasně viděla, jaký mám k tomuhle udělátku názor!

     Váš chudáček koníček

P1440121




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: