pátek 21. října 2011

     Od začátku října služka jezdí v extra krátkých třmenech, že prý aby její pobídky byly co nejvíce identické s Nikčou (jakože příprava na závody). Od začátku října služka po ježdění skučí, jak ji bolí kolena a kotníky, ale že prý má radost, že to dodnes vydržela. O to vtipnější tím pádem bylo, když dnes trenérka Nikče třmeny zkrátila ještě o jednu díru, a že prý „to je ono, takhle zítra pojedeš“.

      Služčin výraz by stálo za pokus zvěčnit, ale zrovna s sebou neměla foťák.

      Ale jinak v pohodě, co se týče dnešního tréninku. Jízdárna je pasé, takže když nás děti připravily k ježdění a služka mě posléze přeuzdila, protože prostě MUSELA ještě jednou vyzkoušet nánosník, zamířili jsme k hoře. A to není špatné, navíc bylo pěkně, a i když s tím úchylným nánosníkem nešlo efektivně chňapat po trávě a listí, byl jsem pozitivně naladěn.

     A vydrželo mi to až k hoře, kde jsme na louce u řeky byli podrobeni nemilosrdné jízdárenské práci, a to pod velením trenérky, která přijela autem. Tráva byla pružná, vyšlapovalo se pěkně, a i když mě ten pitomej nánosník silně obtěžoval, dokázal jsem se nad tím povznést a se služkou jsem spolupracoval. A měla ze mě hroznou radost, že jsem prý dnes velmi příjemný, takže jsem jí prostě musel zkazit radost, to přece jinak nešlo. Prostě a jednoduše: když si na mě sedla Nikča, aby trenérka viděla, jak bude vypadat v ještě kratších třmenech, tak jsem s ní vyšvihnul ještě hezčí „zastavit-stát“, než se služkou, a dokonce dvakrát.

     To aby služka pukla závistí. Ale to má za ten nánosník! Nemá vymýšlet takovéhle blbiny.

      Váš chudáček koníček

21102011231

21102011234




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: