pondělí 31. října 2011

     Jedna nula pro nálevku. Pořád ještě nevylezla. Jakési změny už nad spěnkovým kloubkem vidět jsou, protože chudinka nožička už není jako strunka, ale pořád to ještě není ono, takže bych měl na situaci začít intenzivně pracovat. Protože co kdyby dvounohé pseudo-božstvo usoudilo, že jsem plné zátěže schopen? Dokážete si představit tragédii tohoto rozsahu?

     Ale volno jsem měl, to zase ano. Služka razí názor, že pokud je chudáček koníček nucen trávit s dvounožcem čas delší než 4 hodiny denně, získává automaticky nárok na náhradu, většinou v podobě delšího volna. Co mi ale opravdu nepřijde fér, je fakt, že volno měli i ostatní, protože pod sedlo dnes nikdo nemusel. A to není spravedlivé, protože jsem tím pádem přišel o požitek z faktu, že zbytek kolektivu musí makat, zatímco já se flákám.

     Služka si úplně nahoře přebírala trní, a přestože jsme stáli o patro níž a upírali jsme na ni kolektivně zrak (jakože „otevři už konečně, trubko“), naši potřebu migrace absolutně a bez kapky špatného svědomí ignorovala. Je blbá a neváží si nás! Mohli jsme jí pomáhat rozbourávat hromady trní a šacovat batoh a převrhávat kýbl s nářadím. A také spásat posekané kopřivy, i když ona tohle samozřejmě nikdy nedocení.

     Pak se snažila opravit vchod, který trenérka kvůli šíři traktoru musela vytrhnout ze země, a protože služka neměla s sebou nahoře palici (nechala ji odnést v pátek dolů), zkoušela do dřeva mlátit vším možným, včetně své hlavy. My jsme ji samozřejmě nepřestali doprovázet, takže jsme stáli za lankem a pohledem jsme jí fandili, a když skrz náš kolektiv nešlo projít, vyhnala nás.

     Už jsem psal, že je blbá? A zlá? A že mi za účast v enduranci donesla jenom JEDEN banán?

     Váš chudáček koníček

P1440165




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: