čtvrtek 3. listopadu 2011

     Nálevka je zpátky a služka si drze a sprostě dorazí až odpoledne. A co ještě hůř, vůbec si mě nevšímala, protože s sebou měla dalšího nádeníka, kterému zapomněla vysvětlit, že za chudáčkem koníčkem se chodí pouze s banánem! Anebo mrkví. I když i jablko by stačilo, to je pravda.

     A přitom jsem se tak vnucoval, když přišli! A nejen já, ale Amíka služka velmi rychle odpálkovala, protože důležitější bylo dostat do mého žracího prostoru necky, které budou od dnes sloužit coby můj žlab. A že prý do tohohle můžu hrabat a kopat, jak je mi libo, že tohle převrhnout ani jinak zničit nepůjde.

     Opravdu to řekla? Mělo by se to pečlivě zdokumentovat, abych se měl čím bránit, až nad nejnovějším služčiným pokusem zvítězím. Ale faktem je, že necky jsou široké a z masivního dřeva, takže pokud budu chtít pořádně cintat (jakože mimo jejich dosah), budu muset rozsévat mnohem intenzivněji, abych zrna poslal mimo chřtán novopečeného žlabu.

     Hloupé bylo, že služka nehodlala nový krmelec ihned vyzkoušet, protože do toho bych šel ochotně. Takhle jsem za ní sice lezl, ale ani dobrého slova jsem se nedočkal, natož nějakého úplatku. Protože jakmile byly necky na svém místě, jala se služka zneužít dobrovolníka v rámci akce „balík“, což ale bylo chvályhodné, protože zbylé seno jsme během dne dožrali. Tedy to pěkné, protože to dvakrát přebrané žrát nebudeme, i kdyby se její milost služka rozkrájela.

     Balík sice nakulili rychle, ale s obsahem služka spokojená nebyla. Ba naopak, protože seno už napohled vypadalo zcela jinak, než u předešlých balíků: žádná slabá a dlouhá a měkká stébla, nýbrž chrastí, krátká a tuhá tráva plná plevele a k dovršení všeho minimálně rok stará, protože páchla zatuchlinou. A čím zuřivěji služka odlupovala z balíku vrstvu za vrstvou a házela je pryč, tím nadšeněji jsme se na ně vrhali my, že si to přebereme, a jak jsme se strkali a zkoušeli seno rozhrabávat kopyty, jakože co kdyby třeba náhodou pod tím bylo pěkné, vytekly služce nervy. Protože z balíku už byla polovina pryč a seno stále hnusné, navíc s přibývajícím množstvím bodláků a jiného trní, a netřeba popisovat, jaký vztah má k pichlavcům služka v těchto dnech.

     A tak nám v podvečer přišli nakulit jiný balík, tentokrát v počtu čtyři osoby. A protože ten už hezký byl, rozhodla služka, že fuj seno odstraní z našeho dosahu, aby nás to náhodou nenapadlo přebírat a žrát. Mezitím nás děti nakrmily, což bylo velmi dramatické, protože já měl večeři nahoře, nikoliv dole, a nebýt dítěte, které se služce přiznalo, že mou večeři zapomněli, asi bych večer nažrat vůbec nedostal!

     Protože jak už je v pět odpoledne šero, dvounozí vidí velké prd, a to se stalo osudným Štěpánce, která se při manipulaci s Amíkem potkala s jeho přední nohou, a to pusou. Takže když pak služce přiběhla oznámit, že má vyražené zuby, se služkou to málem švihlo. Amík s Megy situaci služce zrovna neulehčili, protože po deliktu spáchaném na Štěpánce byli veselí a hraví a nešli po tmě chytit, a když prchající Megy s nákladem vody zavadila o balík a ozvalo se „chrrrsštst“, prohlásila služka, že na tohle fakt sere a že se stěhuje do Ruska, kde mají celoroční letní čas, bez debilní tmy v pět odpoledne.

     Tak snad se nehodlá stěhovat ještě letos. Aby tady Amík nebyl sám, až Béruš a Megy odjedou k trenérce.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: