neděle 13. listopadu 2011

     Od pátku trapné kydy o Martinovi na bílém koni, které den ode dne zesilují.
     Nechápu smysl, protože zaprvé služka zatím žádný sníh nechce a zadruhé žádného Martina neznám.

     A tím hůř, protože jsem dneska nějakého Martina měl přivézt, jakože do města, s armádou za zády a aplaudujícím publikem podél silnice. Majitel jednoho z místních hotelů vymyslel svatomartinskou akci, spojenou s trhy a tak, a že prý potřebuje bílého koně, protože hodlali pověst o svatém Martinovi sehrát naživo, před diváky.

     Naštěstí pro mě mám omezenou nosnost a také čtyři podkovy, takže služka vyšší hmotnost než 75kg nedovolila, protože to by se mi na dlažebních kostkách sakra rozjížděly zadní nožičky. A tak jsem byl od herecké role zachráněn. Ne však služka, se kterou se již počítalo, takže ona musela s náhradním chudáčkem koníčkem akci absolvovat, zatímco já si válel šunky doma.

     Jak už to bývá, nekrásnější podzimní počasí nastane, když se služce nejvíc nechce jít jezdit. Ale po včerejšku mě pod sedlo vzít musela, že prý mi nepřeje důsledky nahromaděné kyseliny mléčné, protože ona je prý má a to naprosto šílené. Prima bylo, že Oliver ze Dvorečku, který vyfasoval funkci koně svatého Martina místo mě, se cestou zpátky zastavil u nás, takže jsem polovinu vycházky nemusel jít sám. Ale jako že by se mi chtělo se aktivně pohybovat, to opravdu ani omylem.

     Až teprve cestou zpátky jsem našel druhý dech a zkoušel jsem služku přesvědčit k rychlejšímu tempu, ale ona mi nedovolila ani klusat. A že prý jestli mi na ní aspoň trošku záleží, tak ať jsem nejhodnější kluk, že prý ona mele z posledního.

     Mám já tohle zapotřebí?
     Tak bídný život?

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: