pondělí 14. listopadu 2011

     Listopadové babí léto. Tedy přesně to, o čem služka každoročně básní, a co se jí splní jednou za deset let, takže není divu, že ji skolila choroba neznámého původu.

     A tak jsme měli od rána svatý klid, na pastvině. Přišla majitelka Amíka, naservírovat nám snídani, a pak už kde nic, tu nic. Přitom plány měla služka obrovské, co se týče příprav na zimu, ale místo toho dorazila až odpoledne. A ani tak nedorazila, jako spíš se připloužila, a byl to děs běs, protože jí každý pohyb trval deset minut. Neustále si sedala, že musí odpočívat, a absolutně nebrala na zřetel, že jsme vyhladovělí a na pokraji smrti, co se týče jádra (pupky ze sena se přece nepočítají).

     Amík nepotřeboval manuál k pochopení, že dneska si služka neškrtne, i kdyby sebevíc chtěla. A dal jí to sežrat komplet. Nejdřív že v životě nebyl v průchodu, kde dostává krmení už druhým rokem, a protože služka nebyla schopná ani rychlejší chůze, tak se jí nepodařilo ho tam nacpat. Nasypala mu tudíž večeři kousek od vody, načež Amík správně usoudil, že já mám něco lepšího a vyrazil za mnou, že spácháme výměnu jídelníčku.

     Služka však s výměnou nesouhlasila, protože Amík dostává spařený ječmen s hrstkou otrub, z čehož půlku vykadí (ječmen je celý, nikoliv namačkaný či našrotovaný), zatímco moje dávka se skládá z ovsa, otrub, lněného semínka, oleje, vitamínů a minerálů, vojtěšky, řepných řízků a sladového květu. A tak služka chtě nechtě musela vyvinout rychlejší tempo, aby mi to Amík nesežral, a jala se ho ode mě odhánět, což se jí ne úplně dařilo, protože jí nešlo popadnout dech, a tak jsme historicky poprvé měli honičku bez hlasitých nadávek.

     Nakonec musela stát u mě a hlídat mě, před Amíkem. A než já se nažeru, uplyne hodina čistého času, takže to vypadalo, že služka každou chvíli omdlí, a když jsem to konečně měl hotové, pochopil Amík, že moje večeře pro dva nebude a vrátil se ke své. Služka mě zadekovala, zabalila mi nohy, a že to samé spáchá na Amíkovi, jenomže Amík byl jejím předešlým chováním silně znechucen, a tak po ní skočil. Jakože předkem, a služka to měla o prsa vietnamské plavkyně, že zrovna udělala krok vzad, jinak by ji přišlápl.

     U Amíka jsem si jistý, že šlo o zastrašovací manévr, akorát že služku zastrašil až moc, protože z ní vyletělo neuvěřitelně sprosté slovo a posléze i její noha, která měla Amíka nakopnout, jenomže Amík na její směšné pokusy o odvetu nečekal a s ocasem do praporu utekl. A jestli si služka myslela, že ho naláká zpátky, alespoň kvůli dece, kterou Amíkovi půjčila trenérka (Amík stále kašle), tak to se šeredně spletla.

     Ale stejně si za to může ona sama, protože nemá smysl pro humor.

     A za půl hodiny to vzdala. Byla zpocená, sípala cosi o zmrdech, a že zítra Amíkovi postaví takovou žrací ohrádku, ze které uteče jedině přes její mrtvolu.

     Mno, nic bych nedal za to, že to tak může být doopravdy.

     Váš chudáček koníček

P1440244




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: