čtvrtek 17. listopadu 2011

     Sice přituhuje, ale pořád přetrvává úžasné listopadové babí léto, kterého si služka nemůže užívat, protože jí je den ode dne hůř a hůř. Tak doufám, že to s ní nešvihne úplně, protože bez osobní služky by byl život kapku náročnější, o tom není třeba složitě polemizovat.

     Ráno místo majitelky Amíka přišla Iva, čímž jsme byli ochuzení o tradiční veselé historky z natáčení, protože s Ivou se vyjebávat (takhle to říkává služka, to není můj slovník!) bohužel nedá. Vyklepala z kýblů naše zmrzlé snídaně, a když zjistila, že zmrzlá voda z kanystrů vyklepat nejde, tak nás rovnou vzala dolů do stáje, protože varianta pražící slunce do našich kožichů a žádná voda k tomu se jí nezdála úplně optimální.

     Ono toho sluníčka nakonec moc nevylezlo, ale to nevadí, protože jsme si ve stáji krásně odpočinuli, nacpali jsme si břicha senem a vůbec to byla pohodička. Tedy do chvíle, než se stejně jako včera přiřítili jezdečtí náhradníci.

     Služka je prostě neskutečně hnusná. Proč se do nás sere? Proč se nestará sama o sebe, když se teď nemůže starat o nás? Prostě a jednoduše jsme zase museli pod sedlo, ale naštěstí tentokrát ne na jízdárnu, protože nás Iva s Míšou vytáhly do terénu.

     A Iva má u mě obrovský černý puntík, protože na mě služce žalovala. Přitom já v tom byl naprosto nevinně! Cválali jsme, ke hřbitovu, a místo aby byli rádi, že jsem konečně nasadil svižné tempo, se akce zvrhla v přetahování „kdo z koho“, což se mi absolutně nelíbilo. Proč bych sakra neměl cválat s Amíkem hlava-hlava? To vadí?

     Jezdcům evidentně ano, protože když se kentr zvrhnul do rádoby dostihu, vypuklo v sedlech zděšení, a já s Amíkem jsme byli surově potlačeni, nemlich stejně jako povstání. Nikdo neocenil naši snahu o poctivou práci, jsme nepochopení a především krutě nevyběhaní!

     A jako to žalování, to už nehodlám komentovat. Chudáček koníček se snaží a takhle to dopadá.

     Váš chudáček koníček

Amík 034




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: