středa 23. listopadu 2011

     Služka se nezdá. Už jsme ji týden a půl neviděli, což by zasloužilo zapsat do historických tabulek, protože takhle dlouho mě za nemoc doposud nevyměnila.

     Ale tak třeba ještě žije.

     Jinak u nás vše funguje dle obligátního schématu. Ráno krmí majitelka Amíka, večer trenérka s přítelkyní tmou. V obou případech je to velmi zábavné a nejvíc nej jsou rostoucí hromady bobků v blízkosti krmelce, stejně jako seno v něm zadupané. Jsme sice jen dva, ale produktivitou se vyrovnáme stádu.

     Protože tohle až uvidí služka, půjde se dobrovolně oběsit. Ještě dva-tři dny a budeme se moci hnojem brodit.

     Jinak hodní kluci, my to totiž ani jinak neumíme.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: