sobota 10. prosince 2011

     Je zlá a blbá. Já nechci mít žlab vysoko! Jak si do něho pak mám stoupat? A kopat do něj?

     Nevím, co dvounohé nutí neustále něco inovovat a vylepšovat. Tedy z jejich úhlu pohledu, protože pro nás jsou důsledky jejich činnosti většinou kontraproduktivní. Jako třeba můj žlab! Služka usoudila, že lepší bude, když ho přemístí na konstrukci, která dřív bývala military překážkou, a fakt to tak udělala. Když pominu skutečnost, že se tím pádem ze žlabu stal bubák, který žere Finy i Amíky, tak vůbec nedomyslela vážné důsledky typu „nedá se do toho hrabat přední nohou“ a „nedá se v tom chodit“. To mě totiž bavilo ze všeho nejvíc, postavit se ke žlabu bokem a předními v něm cupitat.

     Služka bohužel pochopení pro kreativní konzumaci nemá, protože je blbá.
     Takhle mi ztrpčovat život!

     A už došlo i na řešení kováře. Majitelka Amíka služce oznámila, že nevyšla s financemi, takže kováře až v lednu po výplatě, z čehož služka viditelně nadšením nehořela. A že tohle ani náhodou, že osmý týden v zimě, kdy rohovina tak rychle neroste, je maximum a že já do ledna rozhodně čekat nebudu.

     Tak uvidíme, kdo na mě zítra ráno dorazí, protože takhle narychlo našeho kováře horko těžko doženeme, notabene v době honů. Snad zítra přijede hodný a milý dvounožec, který mě nebude týrat, protože co si budeme namlouvat, každá taková návštěva je extrémní duševní i tělesné zatížení.

     Snad to přežiji. Bude to nesmírně náročné.

     Váš chudáček koníček

P1440295




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: