neděle 11. prosince 2011

     Přežil jsem! A bojoval jsem jako lev, přece svou bílou kůži nedám zadarmo.

     Takže já už jsem bez podkov. Přesně jak předpověděla služčina zákonitá: jakmile půjdou dolů podkovy, vypukne holomráz. A mrzlo fest, ráno se lámaly nejen letošní rekordy, ale i služčiny zablácené gatě.

     Boj se sundáváním podkov byl velmi vyrovnaný na obou frontách. V průchodu je uhlí, takže mi kopyta upravovali ve stáji, a jelikož já nejsem zvyklý na korektury ve stáji, dával jsem narušení stereotypu dvounohým vyžrat do dna. Nohy držet neumím, stát na třech už vůbec ne, a je-li potřeba, jsem schopen během patnácti minut vyrobit pět monstrózních hromádek bobků, i s kašovitým finále. Protože být někde sám a opuštěn se prostě netoleruje!

     Po sundání podkov mě nahrubo vystrouhali, aby se neřeklo, ale bude to chtít ještě korekturu od profíka. I když jak správně poznamenala služka, v tomhle počasí se rohovina stejně otrhá, a než to trošku naroste, bude to tak akorát, až sem pojede kovář na Amíka. Do té doby to prý jistí rašple a nůž.

     No to se mám na co těšit. Služka je nemehlo a při téhle činnosti dokáže zmrzačit nejen sebe, ale i mě.

     Faktem je, že díky mrazu a čerstvě sundaným podkovám jsem nahoru nemusel nést vodu, tu si musela zařídit služka, a asi není nutné dodávat, že odteď sníh natruc a najust padat nebude, když už mi nehrozí nášlapky. A nemusím nosit zvony, což je také fajn. Hezky služce šrotovala hlava, když mi zírala na zateplováky a přemýšlela, co je „jinak“.

     Odpoledne služka přišla spolu s Nikčou, která se také konečně vyhrabala z nemoci. Nikča dostala na starost nás, deky, kamaše a tak, a služka mezitím vyřešila seno na příštích 24 hodin. A to naprosto debilně! Zmije jedovatá totiž místo, aby vykulili balík, odklopila žrací bednu a všechno to nasyslené seno, které jsme během týdne označili coby „méně chutné = nežereme“, odnosila k plotu, abychom k němu měli pohodový přístup a nemuseli se tím napěchovaným obsahem v bedně prohrabávat. Tedy ne, že by toho sena málo, protože to byla porce minimálně pro pět chudáčků koníčků, ale jako chápete: jednou přebrané seno už není in vůbec v ničem!

     A tak jsme k nudli ze sena čuchli, letmo jej prohrábli a nic zajímavého v něm nenašli, takže jsme se otočili a civěli na služku, jakože „nový balík“ a pokud možno hned teď. A civěli jsme dlouho, dokonce jsem za služkou šel a civěl jsem na ni zblízka, ale marně.
Ta mrcha zavšivená to totiž udělala schválně! Že prý pomsta, za zničenou plachtu, a že tohle prostě sežereme, i kdybychom to měli žrát do konce dalšího týdne.

     Nemám slov. Tohle je týrání a my do rána umřeme hlady.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: