středa 14. prosince 2011

     Je blbá. Prý „neser mě, nebo půjdeš k Vydrovi!“ Co si o sobě myslí? Že mi bude vyhrožovat?

     Přitom v právu jsem byl samozřejmě já, protože dekovat mě během čtvrt hodiny dvakrát, to už je fakt megalomanská drzost. Copak jsem nějaká panenka, na které si lze vybíjet převlékací choutky?

     Možná by nebylo od věci vás seznámit s okolnostmi, takže asi takhle. Ráno bylo relativně hezky, dokonce to chvílemi vypadalo na sluníčko, i když šlo opravdu o záblesky, a tak nás majitelka Amíka nechala bez dek, tedy přesně tak, jak nás služka včera odložila a jak nás Pán Bůh stvořil. Zevlovali jsme, zkoušeli jsme rozbalit balík (marně) a také jsme rozebírali tu věc, ve které je usazen minerální liz. Všechno fajn, akorát že odpoledne začalo pršet (oprava: lít jako z konve) a služka zpanikařila, protože satelitní mapa ukázala něco, co se zdaleka neslučovalo s tím, co ona považuje za „v pohodě bez deky“.

     A tak nechala práci prací a uháněla za námi nahoru, že nás šoupne do stáje, abychom uschli. Netřeba dodávat, že v našem případě šlo o obrovský stres, protože jsme mylně nabyli dojmu, že se jde pod sedlo! A tak bylo třeba se celou dobu lekat, škubat vodítkem, uskakovat a samozřejmě se snažit sežrat všechno, co rostlo podél cesty, protože jsme akutně vyhladovělí, když máme k dispozici pouze jeden balík a to ještě k tomu nerozvázaný (nejde přebírat a vyhazovat seno).

     Ve stáji obrovská úleva, protože místo číhajících dětí s kartáči a hřbílky v ní bylo pusto a prázdno a na nás čekaly ve žlabu večeře. Samozřejmě jsem si spálil hubu, protože to bylo čerstvě uvařený, a i když mi služka cpala hlavu doprava, kde byla studená řepa, musel jsem prvořadně zapíchnout rypák do ovsa, který byl horký. Jako ona se to snažila honem zamíchat, ale co ona mi má co překážet, před žlabem?

     Je blbá.

     Pak jí volalo PPL, takže musela odběhnout, a protože přišlo samozřejmě něco, co přijít nemělo, tak to musela řešit, a když se konečně znovu objevila, spustil se přívalový liják. A to byl takový rachot, že ani ve stáji nebylo slyšet, jak to tlouklo do plechové střechy. A protože už se stmívalo, neměla služka na výběr, a že na nás dá tlusté odpocovací deky, abychom nebyli moc mokří, než dojdeme na pastvinu, a tam že nás převlékne do pláštěnek.

     A jako to fakt ne. Když už si konečně jednu deku ohřejete, tak jak jako že vám ji seberou a dostanete jinou? Kde to jsme? Na módní přehlídce? Takže jsem MUSEL služku napomenout a její směšná odpověď „ty vole neser, nebo půjdeš k Vydrovi!“ mě fakt nedojala.

     Nikam nepůjdu. Ani k Vydrovi. Chci do zimní adopce!

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: