pátek 16. prosince 2011

     Je vůbec možné, aby se čerti ženili tolikrát? Protože bouře a vichr z hor řádila nejen v noci, ale i ve dne.

     Přitom ráno to vypadalo relativně romanticky, protože po vydatném mrholení se z nebe začal sypat sníh. A sypal a sypal a sypal, takže všude bílo, a protože šlo o hustý sníh, zasypal nás na jeden zátah patnácti čísly, což je absolutní rekord.

     O to hůř to vypadalo, když do něho začalo po poledni pršet. Oprava – chcát. Protože lilo jako z konve, díky větru chvílemi i vodorovně, a když do čerstvého sněhu napršelo stejné množství vody, byli jsme s Amíkem mokří až na kůži. Tedy na hlavách a krku, protože deky nám majitelka Amíka nechala, a v té chvíli dorazila služka s ohlávkami.

     A že prý jdeme do stáje, oba dva. Trošku jsem nechápal, protože Amík už po večeři byl, majitelka mu ji donesla poměrně brzy, ale že prý to nemáme řešit a šup dolů. Proti stáji nic nemám, čekala na mě večeře, ale co se mě velmi dotklo, bylo, když služka kus mé řepy nasypala Amíkovi, aby prý nemusel čumět do prázdného žlabu.

     No kde to sakra jsme?
     Vypadám snad jako nějaká charita?

     Ani z kontroly dek jsem zrovna odvařený nebyl, protože služka sahala fakt pečlivě, a protože Cassini byla na bocích mokrá (okolo břicha nemám flees, takže tam nic vodu pryč neodsává), že mi ji vymění za druhou. A druhá flees nemá vůbec, tudíž je strašně moc studená, a obličej, který jsem směrem k ní vyslal, by prý klidně mohl soutěžit s portrétem vetřelce.

     Nevím, kdo je vetřelec, ale pokud také nesnáší studené deky, tak jeho výraz plně chápu a podporuji.

     U Amíka se strhla polemika mezi služkou a majitelkou, protože i Amík měl předek deky promočený, jak voda z krku tekla pod lemem směrem dolů. Pláštěnky podšité bavlnou jsou fajn v tom, že v nich není horko, ale v tomhle konkrétním případě je opravdu lepší flees, který vlhkost odvádí skrz membránu pryč. A služka se bála, že mokrá srst pod dekou Amíkovi ublíží ještě víc, než deka žádná, takže Amík o deku přišel, protože na rozdíl ode mě nemá dvě. Tedy vlastně ani jednu, protože tuhle Amíkovi půjčila trenérka od Béruš.

     Co bylo v tajícím sněhu velmi hloupé, byl fakt, že dnes služka na má bosá chudinky kopyta ohledy nebrala a vodu jsem musel nést také. Ale zase mi dovolila volit si cestu, takže jsme se jí do sebe s Amíkem neustále zamotávali, já se snažil předbíhat a služku jsem svými kanystry málem sejmul.

     Nahoře nám popřála hodně štěstí, protože déšť a vítr znovu sílil, a že balík nám prý rozbalí zítra, aby do něho pršelo jen shora. Lhářka jedna! Tohle slibovala už včera a měla by se nad sebou zamyslet, protože takhle seno musíme z balíku vytrhávat a nezbývá energie na přebírání. A to není fér!

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: