sobota 17. prosince 2011

     Konečně. Její milost slečna služka se ráčila nám po několikadenních slibech rozbalit balík, takže už nemusíme seno vytrhávat po soustech. Ale ta doba, než se k tomu dokopala!

     Sněhová bouře řádila i během dneška, takže notorická sadistka samozřejmě prudila i se saháním pod deky, ale všechno jsem statečně přežil. Pár minut jsem naivně věřil, že ze služky vypadne zasloužená odměna, po všem tom týrání, ale samozřejmě ani drobek.

     Je blbá.

     A jelikož bouře a vichřice nemilosrdně řádily celou noc a já měl pláštěnku zepředu vlhkou, jak stékaly proudy vody po krku dolů, odvedla nás služka do sucha stáje. A nemusím asi popisovat, že šlo o velmi příjemných pět hodin pod střechou u sena a bez deště a sněhu dopadajícího na hlavu nonstop.

     Extrémně vtipné bylo služčino odpolední působení. Přišla s námi na pastvinu, sundala z nás vodu a vyrazila k balíku, že nám ho tedy rozbalí. Seno rovnou přebírala a to, které se jí nepovedlo přinutit, aby zůstalo namotané na balíku, odnášela zvesela do žrací bedny. Pak rychle odhazovala bobky, než zapadají sněhem, a když měla hotovo, tak že půjde obejít ohradu.

     Velmi komická situace, protože pár desítek metrů od balíku byl přes ohradu padlý strom. Jako chápete: ona si tam hodinu hraje se senem a hnojem a tak, aby si až v pološeru všimla, že vichřice během dne položila strom přímo do plotu, a co čert nechtěl, zrovna do toho směrem ke stádu, které je pod námi. Na extrémně sprostá slova jsme od služky zvyklí, dlaždič je proti ní slabý odvar, ale aby takhle nadávala sobě, to jsme nahoře ještě neměli.

     A tak při svitu baterky prováděla „bezpečnostní opatření“. Musela vypnout elektriku, a abychom se k místu činu nepřibližovali, obehnala jej ohradníkovou páskou, a když pak za poklusu zamířila zkontrolovat zbytek ohrady, nadávky byly slyšet na míle daleko, protože i nahoře byla padlá větev a akce „páska“ tudíž proběhla ještě jednou, již za plné tmy.

     Se vší úctou, jenom pitomec by v tomhle šíleném počasí šel řešit, jestli nejít z ohrady pryč. Co venku, v takové sibérii? Zapíchli jsme se u sena, když už konečně bylo rozbalené, a manýry na kůži mokré služky nám byly absolutně ukradené.

     Notabene když neměla v kapse vůbec nic dobrého!

     Váš chudáček koníček

P1440326

P1440324




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: