čtvrtek 22. prosince 2011

     Vypadá to nadějně, co se týče sněhu. Ubývá před očima, čímž se úměrně snižuje hrozba ježdění ze strany dvounožců. Úžasný pocit!

     Méně úžasné jsou sračky, protože těch je tím pádem všude po spěnky, a sračky já nemám rád. Služka je také nemá ráda, protože jí tečou do bot, a nejvíc hloupé je, že ve sračkách jí není hanba nás donutit vozit vodu.

     Odpoledne pro nás přišly majitelka Amíka s Ivou, což nás mírně zarazilo, protože majitelka Amíka přece chodívá krmit ráno. A instinkt nás nebalamutil, protože o zradu doopravdy šlo! Místo večeře jsme vyfasovali vodítka, já i stájovku a museli jsme do stáje.

     Jako večeře ve stáji fajn, ve stáji se žere nejlépe, ale navážet vodu je vopruz (dokonce ještě trapnější vopruz, než když se vám dvounozí snaží vodu vnutit ve stáji, protože ve stáji se přece zásadně nepije, i když žízeň máte). A tentokrát jsem i já musel nést dva velké kanystry místo malých, když není tvrdo, a jelikož se služka s Ivou vykecávaly, jako kdyby se dva týdny neviděly, trvalo jim všechno děsně dlouho.

     Dvounožci by v naší přítomnosti měli mít huby přelepené náplastí. Anebo za námi chodit po jednom.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: