pondělí 26. prosince 2011

     Popáté voda. Jsem zdrcen!

     Služka evidentně zkouší, co vydržíme, a to po stránce jak fyzické, tak i psychické. Koneckonců to dokázala víc než je únosné, protože když na nás ve stáji naložila vodu a vyrazila s námi na ruce vstříc kopci, dopustila se absolutně nejhnusnějšího deliktu, který především mě naprosto vykolejil. Mrcha proradná si nás totiž seřadila vedle sebe, jakože Amík půjde po její pravici a já po levici, což už samo o sobě bylo naprosto nepřijatelné, a co ještě hůř, vzala si nás nakrátko. Jakože kousek od hlavy, čímž mi znemožnila volný pohyb, takže manévry typu „a teď přeběhnu cestu a zapíchnu se Amíkovi do ocasu“ či „a teď si vyšplhám do stráně kvůli stéblu trávy, třeba ta voda ze mě nespadne“ byly v tu ránu pasé, a co ještě víc hůř, nehrozilo služce obtočení vodítky či jiná veselá příhoda, která se zpravidla odehraje po kotníky ve sračkách.

     Ani zamotat do sebe jsme se jí nemohli! A to ani v tom největším blátě, takže veškerá chuť do života mě cestou nahoru přešla. Hrůza hrůzoucí!

     A držkovala, čúza. Že prý je to hlavně kvůli mně, protože včera ze mě voda spadla, když jsem se nedokázal rozhodnout, kudy že to vlastně půjdu. Ale copak já za to můžu? Že si musím velmi pečlivě vybírat terén, když po služce šlapat nesmím?

     A přitom dnes by mi měla líbat kopyta! Protože jsem se uvolil napít se ve stáji, po večeři, a dokonce dvakrát. Faktem je, že služku zvuk srkání vody z mého boxu nemálo zmátl, a když se přesvědčila, že ji sluch ani zrak nešálí, šla se zeptat Amíka, co mi prý je a jestli jsem se nepraštil do hlavy.

     A takhle vypadá vděk v praxi. Krátké vodítko, služčina levice a ještě voda na hřbetě. Co jsem komu provedl?

     Váš chudáček koníček

P1440387




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: