čtvrtek 29. prosince 2011

     Asi jsem to zakřiknul, protože dnes jsme museli co?
     Navážet vodu se služkou. Jakože my, chudáčkové koníčkové. Těžký to úděl!

     Ale tak zradou smrděl už jenom fakt, že za námi přišla nezvykle brzy, o plnou hodinu dřív než obvykle. A jako obvykle nám hned vynadala, že jsme zválení jako prasata, což jsme tedy rozhodně nebyli, protože takhle pěkně se ani prasata zválet neumí. Navíc jsme měli důvod, protože během dne svítilo sluníčko a teploty se vyškrábaly až nad osm stupňů nad nulou!

     Majitelka Amíka sice doma byla, na rozdíl od služky, ale majitelku Amíka by samovolně nenapadlo jít nám deky sundat, a tak jsme si je krásně ozdobili vrstvami sraček. A nejen deky, takže jestli se děti v úterý rozplývaly nad faktem, jak jsem úžasně bílej, tak už nejsem! Tedy co se týče krku, pod deku se mi žádné bláto nacpat nepodařilo.

     Služka nás odvedla dolů, a když mi kontrolovala kopyta, bylo na ní vidět, jak hodně je nerozhodná. Ale naštěstí se k žádné řezničině neodhodlala, protože mně úplně bohatě stačí, co na mně spáchali před dvěma týdny. A vlastně ještě i v pondělí, kdy na mě služka naběhla s rašplí a kopytním nožem, že mi to srovná, protože na pravé straně jsem vystrouhaný víc (tehdy žralo Finy zvedání nohou na levé, což na výsledku práce bylo vidět). A i když jsem v pondělí vzorně stál (k odboji jsem neměl důvod, když ve stáji nebyl nikdo cizí, kdo by se mi intenzivně díval na chudinku nožičku), služka stejně spokojená nebyla a strašně nadávala. A že prý se dobrovolně přihlásí k Vydrovcům, protože „tohle“ by mohlo splnit podmínky pro jejich talentové zkoušky, a že toho radši nechá, než začne opravdu téct krev.

     Jen jsem nepochopil, jestli moje nebo její.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: