sobota 31. prosince 2011

     Poslední den v roce, a my musíme vozit vodu. Chápete?

     Prostě služka ví, jak nám zkazit náladu i celý den. Tedy ne, že by během dne bylo hezky, protože počasí nejspíš chystá nějakou extra fuj boudu, protože aby na konci prosince bylo teplo jako na jaře, to je opravdu úchylné.

     Ale tak nezapomnělo být vtipné a seslalo na služku lehký déšť. Tedy i na nás, ale my v pláštěnkách byli za mírné ochlazení rádi. Akorát je škoda sněhu, protože ten k služčině zklamání udělal papa-lala, a Nový rok nejspíš proběhne na regulérním blátě.

     Aspoň že ne jako vloni. Vloni mě přece služka nemilosrdně začala pérovat pod sedlem, na čemž sníh nesl velkou zásluhu, takže za sebe jsem velmi rád, že se mu nedaří setrvat dlouhodoběji.

     Služka nás odpoledne zavedla do stáje, abychom sežrali večeři, a nařídila nám, abychom ji sežrali co nejrychleji, protože je blbá. Copak se dá večeře sežrat rychle? Večeři je nutné cintat a rozsévat a tak, a hlavně když pak přijede Frost, který s sebou vozívá mrkev, je konzumace opět o něco složitější. Kdo se má v takové atmosféře soustředit?

     Navíc trubku nenapadlo nic jiného, než že Frosta sprostě a podle navedla, aby mi nic netoleroval. Jakože žádné „a já si půjdu ve svahu“ a „já si musím jít utrhnout větev“ a „jé, tráva, tu chci“, takže jsem byl ode všeho aspoň trochu zajímavého tvrdě separován. Hrůza! Neustále mi bylo zdůrazňováno „fuj!“, což byl vůbec největší nesmysl, který dnes zazněl, protože tráva přece není fuj, a že jsem imunní vůči rozkazu „nežrat – jít“, to je snad přece úplně normální, ne?

     Ale tak přežil jsem to. Samozřejmě jsem cestou nahoru hlady málem umřel, protože jsem nesl vodu, ale jsem statečný kluk a dokázal jsem to.

     Tak nezbývá než doufat, že větší sadismus nám v příštím roce hrozit nebude.

     A jako někdo /hádejte, kdo/ by nám mohl rozbalit balík, už konečně.

     Váš chudáček koníček

P1440397




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: