pátek 6. ledna 2012

     Má frustrace hodinu od hodiny nabírá na objemu i vážnosti.

     Jako nic proti Amíkovi, protože Amík je přece ten úplně nejvíc nejlepší kámoš, ale zase aby kolem něho skákala i moje služka, jakože víc než kolem mě, to už je fakt hodně na pováženou. Ona ho přece nesnáší, takže mi opravdu moje bílá hlava nebere, co má tohle trapné divadlo znamenat!

     Zase přiklusala brzy ráno, ani mě nepozdravila sólo (hromadný pozdrav se totiž nepočítá) a hned k Amíkovi. Takže jako já jsem vosk? Pak mi sice kus snídaně nasypala, ale projevená úcta či zájem žádný, protože celá její slavná desetiminutovka ve stáji byla o tom, jak si s Amíkem navzájem vysvětlovali, na koho se lije betadinka a na koho ve skutečnosti patří višňák. A já? Vedle v boxu?

     Naprostý nezájem. Akorát mě odstrčila, shrábla mi bobky do rohu, abych v nich nemusel přes den stát, protože včerejší doufání, že majitelku Amíka třeba napadne vykydat nám oběma, samozřejmě selhalo. To služka je jiná, ta se může přetrhnout! Večer kydá nám oběma a u koho je déle? U Amíka!

     A jako fakt jsem z toho rozčarovaný. A když jsem dostal vynadáno, že přes stěnu boxu na Amíka házím obličeje, anebo se ho pokouším kousnout, tak mi bylo jasné, že na tomhle hrozném světě není pro bílého chudáčka koníčka místo.

     Po obědě se totiž zastavily trenérka s Ivou, vyřešit Amíkovy chlupy kolem rány. Majitelka Amíka zkoušela asistovat, ale výsledek byl spíš horší než lepší, takže ho ubožáka znásilnily ve dvou a nemusím snad popisovat, jak takové střihání chlupů bolí. Ale že prý to pěkně teče a že bez much se to bude hojit samo, protože Amík už zvládá sbírat ze země suché pečivo, byť s malými obtížemi.

     Já dokážu pečivo ze země sbírat bez obtíží, akorát kdyby mi tak někdo nějaké hodil! Místo trapného ňuňání Amíka, čehož se účastní i mrcha proradná služka (ta služka, pro kterou jsem bílý vosk).

     I když, abych jí úplně nekřivdil, dneska si na mě vzpomněla, protože mě chtěla vytáhnout na lonž. A myslela to smrtelně vážně, akorát že lonž zůstala po úterní práci nahoře na pastvině, což se jí časově nepodařilo vyřešit. Paráda!

     Aspoň nějaká radost, v jinak chmurném a okolo-Amíka-skákajícím dni.

     Ale odpoledne nás pustila na mou zahrádku, abychom se napásli a protáhli. A mohli jsme tam být až do tmy, což bylo prima. Akorát běhat jako pošukové jsme nesměli, ale to nevadilo, protože tam roste tráva a tráva, i když pod tenkou vrstvou sněhu, je prostě nejvíc.

     Váš chudáček koníček

P1440445

P1440450_1




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: