pondělí 9. ledna 2012

     Moje vojtěška.
     Moje, moje, moje! Jakože MOJE!

     Jak dlouho se budu muset dívat na to, jak se neustále sahá do mého pytle s vojtěškou? A kdy úsušky spolehlivě končí vždy a jenom u Amíka? Já je snad nakonec začnu dobrovolně žrát, protože tohle už fakt nemá obdoby.

     A nejen to. Jako jak zase voda? Nemohla by si tu zatracenou vodu služka někdy nanosit sama? Posledně jí to tak slušelo, s kanystrem na zádech a v ruce. Ale tak aspoň že jsme šli do stáje oba a nikomu z nás nehrozilo osamocení a izolace. I obava z případného lonžování brzy opadla, protože cestou dolů jsme potkali Ivu, kterou služka pozdravila větou „dneska žádný kosmonaut? A já se tak těšila, na kosmonautiku...“, protože Iva nepřišla v kombinéze.

     Nám je vcelku jedno, v čem dvounozí přicházejí oblečeni, protože důležitý je pouze obsah kapes, akorát že v kapsách těch našich toho moc nebývá. Vlastně v poslední době vůbec nic. A bodejť by ano, když se chodí krást do mého pytle!

     S Amíkem se služka a Iva dohodly celkem rychle, i když přemlouvat ho musely, a to několika způsoby. Ale jistý pokrok znát je, protože Amíka už nebolí, když se mu někdo na bebíčko usilovně dívá. Z mého pohledu je to Amíkova zásadní chyba, protože dvounožci se rychle otrkají a budou toho sadisticky zneužívat, ale to je Amíkova věc. Já bych na Amíkově místě byl tvrdší, protože jestli je někdo mistr v útocích předkem či kousání, tak je to právě Amík, a docela dost mě překvapuje, že se nechá buzerovat kvůli višňáku.

     Mě si samozřejmě nikdo nevšímal, protože já jsem vosk. Tak jsem aspoň ze žlabu vyházel všechnu řepu, protože tohle služku spolehlivě přivede, i když jen na krátkou chvíli (než řepu posbírá a nahází zpátky do mého žlabu).

     A voda? Mega trapná, protože služka mi vždycky dá ty kanystry, kterým tečou víčka. Je blbá!

     Váš chudáček koníček

P1440485

P1440486




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: