úterý 10. ledna 2012

     Jedna nula pro Amíka. Ale opravdu cenná, protože tohle se mu náramně povedlo!

     Služka si to dneska přištrádovala sama, jakože bez Ivy, protože všechny moje kýble s sebou měla (naštěstí). A co bylo velmi milé, netáhla s sebou můj pytel vojtěšky, takže Amík byl dnes zcela úplně bez úplatku.

     Vlastně se rýsoval velmi fajnový večer, ovšem kdyby jej služka nepodělala lonžováním, kterému ale předcházela velmi veselá historka, spojená s Amíkem. Služce jsem totiž naproti přišel pouze já, což není úplně normální, protože většinou přicházíme s Amíkem a před lankem se hašteříme, aby nám mohla nadávat, že jsme jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou. A služku chybějící Amík velmi znervózněl, protože nebyl nikde na dohled, a protože se neozval ani na volání, podlehla služka paranoie, že umřel. Že poranění za uchem způsobilo nějaký vážný problém a že Amík někde leží a je po něm, protože jiné vysvětlení nepřicházelo v úvahu (kdyby třeba utekl, tak bych přece já po pastvině panicky lítal a řval bych a strašně bych to řešil).

     A skoro brečela, než zjistila, že Amík stojí nahoře za rohem a čumí na nás. A okamžitě obrátila, nazvala ho kreténem, debilem hnědým, a že tohle mu oplatí.

     Co jako? Že se postaví za roh a bude na něho civět?

     Každopádně jsem to opět odnesl já, protože mě nacpala do ohlávky a musel jsem na lonži poslouchat, jak rozdýchává šok. A posléze i makat. Jako pravdou je, že ona po mně nic moc nechce, protože lonžování je věda, pokud se dvounožec snaží vydobýt z chudáčka koníčka skutečně korektní výkon, který k něčemu konkrétnímu směřuje. Služka naštěstí razí teorii, že v rámci návratky do pracovního procesu bohatě stačí, když budu klusat pravidelně a nebudu tahat ani jednu nohu (jakože naplno používat všechny čtyři, aby si svaly, klouby a šlachy znovu zvykly na zátěž), ale ani to se neobejde bez námahy, což ona absolutně nechápe. Proč bych měl sakra došlapovat černou zadní? K čemu mi to bude?

     A schválně mě vysílá na lonži do kopce-z kopce, aby mě to nutilo používat i břišní svaly, což je od ní naprosto nechutné, po měsíční pauze.

     Amík se na můj heroický boj s osudem přišel podívat zblízka, a jakmile byl na dosah, strategicky jsem se zařadil za něj, čímž jsem služce excelentně znemožnil, aby mě vrátila zpět na trapný kruh. Amík se totiž otáčel stejně jako já, a když služka pochopila, že tudy cestička nevede, musela nás i s lonží úplně obejít, a jak nás obcházela, tak já takticky ustupoval a skoro mi to vyšlo. Skoro! Protože z Amíka se stal naprosto odporný somrák, který místo aby držel basu se mnou, tak se jal služce šacovat kapsy. Amík služce! Chápete? On, který byl vždy důstojný a neúplatný a měl svou HRDOST!

     Svět se řítí do záhuby a tohle je jasný důkaz. A jako Amíkovi se to těžce nevyplatilo, protože služka si poté na lonž připnula jeho a uvázala ho k hadovi, jakože mu namaže ránu za uchem. A pokaždé, když se Amík bránil, ho hlasitě přemlouvala, ať tu lonž laskavě netrhá, že jinou už nemáme.

     Nechápu. Já bych ji bez váhání přerval, pokud bych se rozhodl jít proti tlaku. Nekompromisně!

     Váš chudáček koníček

P1440496




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: