středa 11. ledna 2012

     Jaro je tady. Nedělám si legraci, protože se extrémně oteplilo. Služka naštěstí pochopila vážnost situace a poslala majitelce Amíka vzkaz, aby nám ráno sebrala deky, což jsme přirozeně uvítali s nadšením.

     I když nemá smysl si namlouvat, že služce šlo o naše blaho, protože ta určitě kalkulovala pouze se spotřebou vody, která je v dekách vyšší než obvykle. Z čehož zároveň nenápadně vyplývá, co jsme odpoledne museli absolvovat (ano, správnou odpovědí jde navážení vody), i co jsme během dne s nesmírným nadšením prováděli, a to opakovaně.
     Ano, váleli jsme se!

     A váleli jsme se hodně. A váleli jsme se všude, kde to mělo smysl, a protože míst je teď blahobytně hodně, a užívali jsme si koncentrovaných sraček naprosto vášnivě, takže když služka odpoledne dorazila, nepoznala nás.

     Tedy mě ano, protože mě ve všech případech prozradí nálevka. A vlastně i Amíka, protože Amíka pro změnu práskne bebí za uchem, ze kterého si dnes v rámci válení serval strup, a to že úplně.

     Služka si Amíkovu ránu prohlížela velmi dlouho, načež moudře pronesla, že to je jenom dobře, protože strup se udělal příliš rychle (ještě pořád to teče). A že tímhle Amík šikovně vyřešil její včerejší povzdechnutí, že na strhnutí Amíkova strupu asi bude potřeba dvojnásobný počet lidí, a že Amík je fakt borec a machr.

     A samozřejmě ho jak služka, tak i Iva vehementně chválily, jak to geniálně vyřešil, a na mě se všichni co?
     Zvysoka všechno. A jako přestávám být tolerantní, protože takhle už to dál opravdu nejde!

     A tak jsem se pokoušel Amíka přes stěnu boxu sežrat, když u něho služka s Ivou byly. Pokoušel jsem se sežrat i služku, když kolem mého boxu chodila bez povšimnutí, protože zrovna mířila za Amíkem, a byl jsem velmi nehezky napomenut. A o tom, jak rychle a zběsile mizí MOJE vojtěška, raději pomlčím, protože bych se akorát ještě víc rozladil.

     Nicméně na alespoň jeden druh protestu jsem byl rozladěný dostatečně, takže cestou nahoru, již s kanystry na zádech, jsem se snažil takticky shodit náklad, jakože otřením o stromy. A skoro mi to vyšlo. A vůbec nevadí, že jenom skoro, protože důležité bylo, že to rozčílilo služku, a o to přece jde!

     To má za to, jak se ke mně chová.

     Váš chudáček koníček

P1440511




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: