neděle 15. ledna 2012

     Znovu opakuji: přebrané seno nežereme.
     Jakože NEŽEREME!
     A žrát nehodláme.

     Nemáte někdo efektivní řešení či návod, jak tohle srozumitelně vysvětlit služce? Protože zase přišla k žrací ohrádce a s větou „tak to ne, pánové, tohle já vyhazovat nebudu, i kdybyste u toho měli stát týden“ se od ohrádky vzdálila. Tedy ne, že bychom nedostali příděl nového, jenomže ten přišel na řadu až úplně večer! A během dne jsme museli TRAPNĚ přebírat již přebrané, abychom potupně nezdechli hlady, což bylo vysilující nejen tělesně, ale i duševně.

     Za tohle se služka bude smažit v pekle a my do ní budeme píchat vidlemi (těmi, kterými onehdy píchla Amíka, když ji chtěl od sena vyhnat chrupem a předními končetinami).

     A ještě se nám smála, zrůda jedna dvounohá. Ale on ji smích brzy přejde. I když faktem je, že ona se teď směje pořád a všemu, zrovna dneska dostala záchvat smíchu, ještě než k nám došla, ale na tom měla svůj podíl majitelka Amíka, které se po ranním krmení páska obepínající mou žrací ohrádku zaklesla o větev za ohrádkou. A protože tím pádem páska nedosáhla až ke vchodu, nenapadlo majitelku Amíka nic lepšího, než si vzít kousek provázku a délku pásky si nastavit.

     Což služku málem zabilo, protože dojít deset metrů k rohu a pásku z větve sundat je otázka několika vteřin.

     Každopádně večerní krmení byl enormní stres. Kromě nahromaděné tísně zapříčiněné nedostatkem NEPŘEBRANÉHO sena, se něco divokého dělo i u sousedů, a pokaždé, když postupujícím šerem prolétl nějaký výkřik, jsem to MUSEL řešit. Takže poplach, odskočit, proběhnout se v žrací ohrádce (i když 10*3 metry nic moc prostor), frkat a lekat se úplně všeho. A samozřejmě cintat večeři a rozhazovat ji kolem sebe, aby se dosyta nažrali i ptáčkové. A aby úpějící služce slezly další vlasy.

     Služka mezitím připravila seno u stohu, a když táhla k žrací ohrádce naplněný žok, usoudil Amík, že nechat se odhánět je vopruz, a napochodoval přímo ke zdroji, tedy ke stohu, kde do sebe začal v klidu soukat seno nachystané na ráno. Služka zachovala klid, ale jen do chvíle, než Amík počal hromadu rozhrabávat, a když bylo jasné, že se do ní hodlá vymočit, vystartovala jako čertík z krabičky a už z dálky dělala hluk, aby ho donutila nápad přerušit.

     A já jsem musel co?
     Vylekat se a stresovat a řešit to. Extrémně!

     Akorát kdyby služka následně neprohlásila, že mám zbytečně moc energie, a že se mi to bude perfektně hodit pod sedlem.

     Zásadně s tím nesouhlasím.

     Váš chudáček koníček

P1440539




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: