čtvrtek 19. ledna 2012

     Jsem prostě génius. Na služku můj včerejší kašel zabral. Jsem zachráněn, od práce! 

     Takže když včera dvě hodiny před půlnocí začalo lít jako z konve a nepřestalo až do dnešního rána, prožila služka to, čemu dvounozí říkají „velmi lehké spaní“, a to v obavě, že jsem třeba nemocen a že prochladnu a umřu. A hlídala, když už bude konečně svítat, a když pro nás přišla, zírali jsme na ni s Amíkem jako na zjevení.  

     Ale dolů do stáje jsme s ní šli bez odporu, přestože každodenní schéma volalo „nejdřív snídaně!“. A nejrychlejší jsem byl já a nijak mě nevzrušovalo, že to klouže, upaloval jsem ke stáji, jako kdyby mi hořel ocas. Za mnou bruslila a nadávala služka a poslední smykoval Amík. Ale já měl na tempo právo! Protože co si budeme namlouvat, být promočený skrz na skrz nic moc pocit, i když jde třeba jen o hlavu a krk. A v mém případě i plece, protože deka je mi kolem krku velká, i když ji služka zabírala, takže tam mi voda natekla. Před pláštěnkami smekáme, protože pod nimi jsme byli suší, ale i ony si potřebovaly odpočinout, protože byly nacucané tolik, že služce nešly přehodit přes stěnu boxu.

     A jako paráda, být pod střechou, protože lijáky pokračovaly i během dne, a večer to vypadalo, že se mraky zbláznily. Služka dlouho neváhala, jestli nás nechat ve stáji i přes noc, protože Amíkova deka byla mokrá (moje také, ale já mám pláštěnky dvě) a hlavně jsem jí udělal radost a zakašlal jsem, což rozhodlo. 

     Tedy ne, že bych hořel nadšením z průduškového čaje, protože ten já fakt nemusím, ale pohodlí boxu je pohodlí boxu. A já si do vystlaného lehám rád, i když jsem mustang, a pakliže se venku honí všichni čerti, tak tuplem.

     Váš chudáček koníček 




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: