čtvrtek 26. ledna 2012

     Akce odpolední voda, kterou jsme měli navážet my.
     Kupodivu ji vynesla vlastním pohonem služka. A musím konstatovat, že jí náklad kanystrů velmi slušel, když ho táhla do kopce.

     S vodou začíná být legrace, díky mrazu. Majitelka Amíka ráno přináší kolem deseti litrů a zbytek denní zásoby odpoledne zajišťuje služka. A protože služka víc než dvacet kilo do našeho výborného od nás rozdupaného a sousedy traktorem rozježděného, autem uhlazeného a ledem pokrytého kopce nepobere, musela odpoledne zahájit bitvu s počasím. A jak si tam tak vesele sekala led, mohl jsem neomezeně rozhazovat večeři kolem sebe, protože nebylo nikoho, kdo by mi vyhrožoval díváním na chudinku nožičku nebo kapáním do očiček.

     Prostě paráda. Co jsem mohl cintat, jsem cintal, a nezapomněl jsem večeření prokládat panikou a dalšími nutnými obrannými mechanismy.

     Služce bohužel nelítostná bitva s ledem nestačila, protože jakmile jsme měli k dispozici třicet litrů tekoucí vody, přesunula se k senu, kde zahájila takovou tu ultra trapnou akci, během které přesouvá seno, aby nás zmátla. Což je nejenže morálně ohavné, ale především velmi stresující, protože když je seno přesunuto jinam, jedná se o zásadní narušení stereotypu chudáčka koníčka. A to by prostě služky dělat neměly! Proč si své sadistické choutky vybíjí zrovna na našich potřebách?

     Služka pak ještě zkoušela mlátit do hromádek trusu, abychom v okolí balíku měli rovinu, a poté, co si málem oddělila podrážku od boty, prohlásila, že si to holt budeme muset ukopat sami.

     Nic překvapivého. Co by chudáček koníček čekal, od neschopného služebnictva?

     Váš chudáček koníček

P1440679




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: