úterý 31. ledna 2012

     Služka se nám pokusila zapálit pastvinu.

     Ona se samozřejmě brání tvrzením, že chtěla pouze rozmrazit vodu ve vaně, ale přece nejsme natolik blbí, abychom její skutečný záměr neprokoukli. Zpočátku její divadlo autenticky vypadalo, to je pravda, protože ohýnek rozdělala malý a v blízkosti vany. Akorát že led, místo aby tál, tak se měnil v páru, což se zásadně neslučovalo s představou služky, a tak přitvrdila, co se týče intenzity hoření.

     Výsledkem byla večerní ohňová show, kdy jí kromě pneumatik (sloužících coby podloží) a přilehlé military překážky chytly i klíny, které zajišťovaly funkci špuntu, takže veškerá tekoucí voda vzala čáru dřív, než služka stihla vanu překlopit. A tak služce po jejím hodinovém pyromanském výkonu zůstala opět a jenom půlmetrová ledová kra a kluziště v okolí vany, protože tekoucí voda moc daleko nedotekla.

     Inu, komu Stvořitel šikovnosti nedopřál... Tak aspoň že jí bylo teplo, když se snažila hasit.

     Jinak jsem to dneska oddřel já, což se dalo čekat. Přitom zpočátku to vypadalo nadějně, neboť služka nejdřív nahoru přinesla kýble, spolu s vodou. Ale že druhou várku přivezu já, takže peklo, fakticky, protože já přece sakra neumím chodit dolů, když jsem sám. Jakože bez Amíka! A naprosto úplně stejně neumím chodit sám ani nahoru, takže jsem služce dvakrát napochodoval do křoví, když se mi nechtělo po ledu, a když mě vracela zpátky na stezku, protože křoví končilo samozřejmě ve skále, byla na mou adresu velmi vulgární.

     Navíc na obvyklém místě číhalo „cosi“, takže když jsem se zarazil, že prostě dál NEJDU (a to ani když na mě shora řehtal Amík), vypadalo to, že mě služka otočí a půjdeme spolu na procházku na jatka, ale asi ji odradil led. Protože co si budeme namlouvat, nahoru to byl už jen kousek, zatímco dolů štreka.

     Ale tak důležité je, že jsem to fyzicky i duševně přežil. Služka na tom byla hůř, protože kromě veselé historky s požárem měla neméně veselou desetiminutovku s Amíkem, během které měl Amík jasnou převahu. Služce se s jeho dekou v ruce utíkalo po hrbolech asi hodně špatně, protože pokus neobvykle rychle vzdala, a že prý stejně sněžit ani pršet nebude.

     Prostě nespravedlnost, protože já dece neunikl! Jako faktem je, že moje druhá pláštěnka je podšitá fleecem, takže kromě ochranné funkce vůči nepřízni počasí i hřeje, což Amíkova neumí. Ale prostě když už dvounožec hodlá deku na chudáčka koníčka položit, měl by ji s předstihem zahřát!

     Protože jinak se cítíme velmi, velmi, velmi nepříjemně.

     Váš chudáček koníček

P1440721




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: