čtvrtek 2. února 2012

     Mrazy přitvrdily, fakt že jo. Amíkovi zmrzne sopel dřív, než mu vypadne z nozdry, a jediná nádoba, která je schopna během dne udržet tekutou vodu dvě až tři hodiny, je služčin polystyrenový nesmysl.

     I služka přitvrdila, protože zesílila dekovací efekt. Zpočátku to vypadalo, že na mě vytasí termodeku, ale tu já zrovna rád nemám, protože v ní mi je fakt teplo, ale nakonec se uchýlila k vrstvení. Protože dvě tenké vrstvy prý hřejí lépe než jedna tlustá.

     Jenomže dvě vrstvy znamená dvě deky. A dvě deky znamená dvojí dekování, tedy dvojí vopruz a tím pádem i dvojí námahu, protože všechno musíte dělat dvakrát i vy sami. Jakože kousat po služce, když zapíná vepředu, švihat ji ocasem, když si dovolí deku táhnout směrem od krku, a naznačovat jakože kopnutí, přestože to byste si nikdy nedovolili, protože pak už byste nikdy žádnou deku neviděli (na jatkách se s dekou nemachruje). Služka u toho měla samozřejmě milión už ohraných hloupých keců, jakože co má znamenat to břicho a tak, a to aniž by jí došlo, že pokud se pod deku dá deka, tak u té horní bude muset povolit popruhy, i kdybych nepřibral ani kilo.

     Je blbá.

     Ale tak přežil jsem to. I služka přežila výšlap do kopce s dvaceti litry vody najednou, což jí slušelo víc než obvykle, protože tohle přesně nosívám nahoru já, když je led.

     Učí se rychle, holka. Jen tak dál.
     A příště by mohly donést i mrkev, protože Iva toho zase tolik moc nenesla.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: