pátek 3. února 2012

     Konečně!
     Konečně jí to došlo. V případě služky totiž musí padnout mrazivé teplotní rekordy, aby jí docvaklo, jak ulehčit bytí chudáčkovi koníčkovi!

     Takže máme postel, jakože ze sena. Prostě místo, kde se můžeme rozvalit, když nám do kožichů praží polední sluníčko. Tedy ne, že bychom si neuměli lehnout ve sněhu, jenomže Amík dozadu chodí nerad a já zase nerad chodím kamkoliv bez Amíka, což je velmi hloupá situace. A lehat si do zmrzlého tankodromu je vopruz, přestože služka nám tentokrát balík umístila mimo nejhorší místa, těsně po otázce „Jak dlouho má mrznout?“, na níž padla odpověď „asi týden“.

     Ale prostě postel je postel! Postel se navíc dá žrát, takže zabíjíte dvě mouchy jednou ranou, a co hlavně, seno se lepí na tu modrou deku, kterou mám pod pláštěnkou, a protože ta modrá deka je nějaký savý froté materiál, tak z ní jde seno obírat velmi špatně.

     Tak se aspoň služka nebude nudit. I když v tomhle směru já nic nenechávám náhodě, protože jsem fialovou pláštěnku stihnul hned během první noci rozervat, tradičně na boku. Ale zatím jenom tu horní deku, na spodní si vymyslím něco extra.

     Váš chudáček koníček

P1440737

P1440742




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: