pondělí 6. února 2012

     Zahájil jsem výměnu srsti.

     Ne, to opravdu není vtip. Samozřejmě vím, že je ještě brzy, protože Finové s přelínáváním zásadně začínají až na přelomu dubna a května, ale změna je život, takže jsem se letos rozhodl pro jiný model.

     Se služkou to málem švihlo, což je docela škoda, protože kdyby to s ní švihlo pořádně, měl bych o jeden účinný trik v rukávu více.

     Samozřejmě místo aby mě náležitě pochválila, že jsem snaživý i nad rámec vlastních předsevzetí, dostali jsme s Amíkem vynadáno za dolní bednu, protože služka do ní nosila seno a zjistila, že je zase rozbitá.
     A to jako vadí? Nám rozbitá žrací bedna nevadí, protože funkci plní bezchybně.

     Služka nás totiž odpoledne přesunula na zahradu, že prý z jejích zdravotních důvodů (cituji: na nošení vody do kopce můžu zvysoka vysrat), protože majitelka Amíka opět žádost „naplň prosím Tě nádobu úplně až po okraj“ evidentně nepochopila. Jako služka nejdřív zkoušela donutit nás napít se ve stáji, ale přece nejsme pitomí, abychom jí zrovna v tomhle vyhověli.

     A tak nás strčila na zahrádku, spolu se slušnou zásobou sena, a pak už akorát nosila kýble, protože třeba já na zahrádce pít umím a zrovna jsem dostal šílenou žízeň.

     Obvinila mě, že jí to dělám naschvál.
     Podobná nařčení si vyprošuji!

     Váš chudáček koníček

P1440749




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: