středa 8. února 2012

     Sice mrzne, ale už málo, protože služka má roupy.
     A to není dobré.

     Začalo to jak jinak než botičkami. Přiřítila se za námi (služka, nikoliv botička), vyslala nás do stáje a tam jsme prodělali traumatizující šok, protože ve žlabu bylo NIC. Prostě prázdno, ani jádro, ani ty humusy typu řepné pelety, dokonce ani mizerný rohlík (v mrkev pomalu přestávám věřit. Čert ví, jestli mrkev ještě vůbec existuje). Místo toho na mě služka naběhla s botičkami a větou, že šíleně spěcháme, protože za hodinu má být u veterináře (vyzvednout Duvaxyn), a protože jsem neméně šíleně odmítl jí půjčit mou chudinku nožičku, byl jsem podroben lekci „učíme se zvedat nohu jinak než doposud“.

     Hrůza. A ještě větší hrůza byla, když mě osedlala a že prý jdeme botičky vyzkoušet na louku, a když mě vedla k louce, akutně potřebovala vyřídit záležitost s modrými hnusáky (blue meanies = O2), a nevšimla si, že ta pláň před námi je zasněžený led. A hádejte, kdo si kvůli botičkám namlel! Naštěstí jsem šikovný kluk, takže se mi povedlo se přemístit na okraj mezi břízy, zatímco služka na druhé straně kluziště nechápala, co se vlastně děje, a vyvstala otázka, jestli pokračovat, nebo se na to vys...kašlat rovnou.

     Něco mi napovídá, že služka vlastní volby „to zvládneme“ litovala hned o dvě minuty později, kdy jsem těžko balancoval mezi dalším zmrzlým jezerem, a nejhorší to bylo těsně před loukou, kde to dokonce praskalo pod kopyty. A protože jinudy se vrátit nedá, nadávala služka tak vehementně, že by se i sprostonárodní slovník styděl, a co hlavně, mezi zmrzlými krtinci se nedalo dělat vůbec, ale opravdu vůbec nic. Po trávě se relativně chodit dalo, protože od rána do ní pražilo sluníčko, ale trávy bez hrbolu, krtince či prasečí oračky nebylo nikde víc než pár metrů, takže služka prubla botičky na lonži, posléze si na mě sedla a po pěti minutách seskočila, že tohle fakt nemá význam.

     Jako kdybych jí to od samého začátku nenaznačoval! Nemluvě o hned prvním psu, který na mě u silnice štěkl, a kterého jsem se prostě MUSEL polekat, a co čert nechtěl zrovna na ledě.

     Zpátky jsem šel raději bez botiček, a i když z toho služka dělala megalomanské drama, bos jsem si s ledem poradil.

     Tím však odpoledne zdaleka nekončilo, protože služka přiběhla s Duvaxynem a že nám ho píchne hned, ať to máme za sebou dřív, než se vrátí třeskuté mrazy, protože v těch nejspíš budu soplit a kašlat. Píchnout hned znamenalo, že do mě vší silou cpala jehlu, která prostě do svalu ne a ne zajet, a čím víc jsem sval svíral, tím intenzivněji nadávala, a pak si došla pro jehlu větší, takovou tu na aplikaci ATB. A jako ta zajela až moc, a to se mi sakra nelíbilo, takže jsem se snažil služce utéct, ale ona si počkala, až budu v rohu a pak bleskově nabodla stříkačku a vtlačila to do mě. Byl jsem extrémně rozrušený, ale zdaleka ne tolik jako když ona zjistila, že ta první žlutá jehla má špatnou špičku (výrobní defekt) a že místo větší jehly by stačilo vzít jinou žlutou. Takže konečně pochopila, blbka, JAKÝ jsem chudák!

     Amíka služka píchla preventivně do krku na slepé straně, a přestože se obávala adrenalinové defenzivy, k ničemu takovému nedošlo, protože Amíkovi byla vakcinace úplně ukradená, a kdyby v něm služka jehlu zapomněla, nevšiml by si toho. Protože měl tu malou, a to není fér!

     Zbytek večera se nesl ve znamení služky. Naložila na mě dva kanystry, protože tahle dávka vody nám přes noc stačí, a vyrazili jsme se drápat po ledu. Amík na lonži udával tempo, kterému nestíhala nejen služka, ale i já, takže jsme zabrali velmi mnoho prostoru, ale naštěstí jsme byli na cestě sami. A když jsem nahoře vypil téměř dvacet litrů vody a v barelu bylo na dně sotva pět, služka se málem skácela, protože jí došlo, že mi majitelka Amíka ráno z neznámých důvodů nesebrala deku a že jsem tudíž po slunečném dni žízeň měl. A protože ve stáji se zásadně nepije, musela služka popadnout batoh a za tmy přinést dva další kanystry, takže jestli si myslela, že svým zádům uleví dva dny vkuse, tak jí to nevyšlo.

     Ale to má za to, že je blbá. A drastická!

     Váš chudáček koníček

08022012374




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: