úterý 14. února 2012

     Prý máme výročí, dneska.
     Služka mě před devíti lety odkoupila, což by za výročí pokládat šlo, budiž.
     Ale kde je sakra mrkev? Když už tedy máme výročí?

     Už jenom fakt, že výročí pojala po svém... Musel jsem pod sedlo. Jakože doopravdy, protože to tentokrát nebyla planá výhružka. A protože mi od neděle nesahala na můj bílý bolavý zadek, úplně jsem zapomněl padat k zemi, když se ho cokoliv lidského dotkne, a to se mi stalo osudným. Protože už mi prý nic není.

     Taková hloupá analýza!

     A dobře jí tak, služce, že nedala na mé návrhy se na ježdění vykašlat, protože celá ta estráda byla naprosto zbytečná. Ona si naivně myslela, že někde alespoň zaklušeme, a neodradilo ji ani šlapat první kopec po svých, protože pod tenkou vrstvou sněhu byl led. A nejinak tomu bylo i všude jinde. Buď led, nebo zmrzlé hroudy, hrboly, krtince, oračky od prasat. Ani kousek místa vhodný klusání, a to jsme pročesali slušný lán prostoru.

     Služka už nevěděla, kam se mnou, protože jsem jí vesele poskakoval pod zadkem, a tak jsme zkusili i bývalé horní kolbiště, ale bez úspěchu. A když ze mě pak slezla a sešli jsme zpátky dolů, byl jsem pořádně šokován, že místo do stáje na večeři musím k jízdárně. Jako nevím, co si od toho služka slibovala, ale muselo jí být od začátku jasné, že tohle neklapne.

     A také že neklaplo, protože hrboly pod sněhem mě tlačily i v kroku.

     A tak jsme si tam obešli jedno kolečko slávy, za doprovodu dětí, a pak jsem mohl konečně do stáje, honem sežrat večeři, protože samota začala být krajně neúnosná. Služka mezitím vynadala mé modré pláštěnce, že se ještě sama neopravila, a pak už konečně na pastvinu, za Amíkem.

     Váš chudáček koníček

P1440772




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: