sobota 25. února 2012

     Měl bych se nad sebou zamyslet.

     A to pořádně. Protože dnes bylo opravdu teplo, takže nám majitelka Amíka deky hned ráno sebrala, a přestože je všude sraček požehnaně, já si nenašel chvilku na pořádné vyválení se. Ostuda!

     A sledovat služku, jak jásá, že na rozdíl od Boženky nejsem zahnojený až za ušima, vůbec příjemné nebylo. Notabene když to měla dvoufázově, protože zprvu viděla pouze na jednu mou stranu, a než jsem odkryl druhou, byla napjatá jako Peteovy kšandy. A poté už hlasitě jásala, že hurá, hurá, hurá, čistý a bílý, jako Ariel.

     Je blbá. Vypadám snad jako nějaký Ariel?

     A co ještě hůř, místo aby mou obětavost ocenila, tak mě vytáhla do práce. Jakože jezdit. Že prý pravidelný pohyb v kopečku mi svědčí (moc rád bych věděl, jak k této analýze dospěla) a že to dnes bude fajn, když je tak hezky (jakože sluníčko). Jako jak fajn? Co může být na vycházce fajn, když se musí jít sám a opuštěn?

     Navíc hned na přelomu druhé a třetí louky žralo Finy úplně všechno a nejvíc taková divná věc, která tam mulčovala křoví. A jestli si služka myslela, že „nějak“ vykonstruuje, abych klusal jakože v zátěži minimálně deset minut, tak jí to těžce nevyšlo, protože já jsem ohledně téhle věci razantně odmítl spolupracovat. A služka vyměkla, s výmluvou, že jak je to mokré, klouže to, a že prý nechce riskovat případný úraz, pokud by mi chudinky nožičky jely jinak, než jak by správně měly.

     Ale tak přežil jsem to. I náklad vody jsem přežil. Ale vyjednávat o jiném postupu jsem v rámci cesty nahoru samozřejmě nezapomněl!

     Váš chudáček koníček

396315_116262808501039_100003519614040_57051_1535123664_n




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: