sobota 3. března 2012

    Jsem génius.
    Dnešek se mi náramně vydařil, a to jen díky tomu, že služce (tedy vlastně mně) došla průdušková směs. 

     Trubka totiž usoudila, že by rozhodně stálo za pokus bylinky vysadit, aby se ukázalo, jestli vůbec nějakou funkci mají. I když na téhle analýze jsem se významnou měrou podílel já, protože se mi obilí nacucané čajem zrovna moc žrát nechce.

     A tak jsem ve čtvrtek dostal poslední dávku, a že uvidíme.

     No a viděli jsme. Tedy hlavně služka viděla. Že s Amíkem kašleme, s tím se teď nic moc udělat nedá, to veterinář služce vysvětlil velmi precizně, protože dokud budeme žrát volné seno, bronchitida zapříčiněná dušnosti neustoupí. A že pokud nekašleme břichem, můžeme pracovat, a že až začne pastevní sezóna, kašel ustoupí (jako každý rok). Variantu potlačovat kašel za pomoci tlumících preparátů služka odmítla, aby nechtěně nezahladila případný průšvih, a hnusné bylinky mi cpala kvůli hlenu.

      A právě hlen dnes zabodoval na plné čáře, protože bez bylinek nebyl ředěný a netekl. A když hlen neteče, tak dojde k čemu? K ucpanému nosu. A s ucpaným nosem nelze co?

     Pracovat. Hurá!

     Takže jestli služka jásala, že už možná půjde vyklusat a vycválat ke hřbitovu, což by byla proti minulým dnům vítaná změna, tak jásala zbytečně. Protože hned v prvním stoupání jsem šoupal hlenem v dýchací trubce a nic neirituje služku tolik, jako právě tenhle zvuk, a protože ani odfrknutí nepomáhalo, měl jsem neschopenku zajištěnou.

      Paráda!

     Ani krokem mě úplně nahoru jít nenutila, což nemělo chybu, a že se otočíme a vrátíme zpátky do stáje, protože tohle je o ničem. Akorát že shora kdosi přicházel, takže bubák, který prokazatelně žere Finy, a já tudíž musel zahájit defenzivu a že přes ten rigol nejdu, nezávisle na ucpaném nose. Jenomže co čert nechtěl, služka v jedné přicházející osobě identifikovala svého otce, a protože se dlouho neviděli, tak jsem přes fuj rigol, který žral Finům chudinky nožičky, musel.

     A jako hrůza. Služka že půjde kousek s nimi, že si aspoň popovídají, což pro mě znamenalo jít směrem domů POMALU, a to se mi nelíbilo. Paní se vyptávala na moje botičky, zatímco já pod sebou vyráběl nespokojenou oračku, a pak mě pomlouvali, protože pán si vzpomněl, jak nás před lety vezl na závody a já striktně a důrazně odmítal nastoupit. A že prý služka onehdy prohlásila, že se předvádím právě před jejím tátou.

      Ať už to bylo jakkoliv, zcela určitě jsem k sebeobraně měl pádný důvod, o tom není pochybu.

     A návrhy, že by služka s nimi mohla zajít do restaurace, zatímco já bych čekal venku, byly opravdu, ale opravdu velmi hloupé. Naštěstí v tomhle směru služka je vyškolená dostatečně a z účasti se omluvila, protože jinak nevím, co já bych si tam SÁM a OPUŠTĚN odložený na ulici počal.

     Váš chudáček koníček

P1440919




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: