úterý 6. března 2012

     Mám neschopenku, heč.
     Protože průdušková směs nezabrala. Paráda!

     A to se služka těšila, že si zacváláme ke hřbitovu, když už je konečně korektní terén, ale místo toho mě hned u zahrádek musela vzít z klusu zpátky do kroku, protože se jí mé dýchání vůbec nelíbilo. Samozřejmě vyzvídala na Ivě, jestli jsem včera kašlal víc než obvykle, ale ona naštěstí mluvila pravdu, a to že ne. Moje klika, protože v opačném případě by mě Iva určitě bez zaváhání naprášila a čert ví, co by pak služku napadlo za zhovadilosti.

     Každopádně jsem nahoru šlapal krokem a měl jsem hafo času řešit bubáky a další Finožrouty, zatímco služka oblečená jarně /tedy místo třiceti vrstev oblečení pouze dvacet/ vymrzla na kost. Amík směl chvílemi klusat a ke hřbitovu si radostně zacválal, zatímco mě služka po letmém pokusu, jestli třeba nudle neustoupí, sprostě vzala zpátky po pár metrech. A že prý tohle fakt ne.

     Tak záleží, co měla na mysli pod pojmem „tohle fakt ne“. Protože pokud šlo o „už nikdy pod sedlo“, rozhodně nejsem proti. A zbytek už pouze krokem, a protože sluníčko zapadlo a od úst a nozder šla pára, musela služka slézt a ťapat vedle mě, takže jsem se vůbec nenadřel, natož abych se lehce zpotil.

     Až ve stáji se ze mě pokusili udělat úplného blbce. Jelikož bylinky nezabraly, nasypala služka mucobene do vody a zkusila mi dát napít z kýble, protože ve výjimečných případech si pět litrů vezmu (většinou když jsem zpocený). Jenomže dnes jsem zpocený ani udýchaný fakt nebyl, takže jsem se kýblu velkým obloukem vyhnul, a stejně dopadl i pokus po večeři.

     Služka to však nevzdala a vyrukovala na mě v pořadí s třetím pokusem, který byl od ní ale naprosto nejvíc hnusný a sprostý. Jsem zvyklý pít nahoře na pastvině, kde se po mnoha pokusech služky napojit mě z kýble ve stáji hrnu k barelu s vodou a srkám přímo tu, kterou lijí z kanystrů, protože mám děsnou žízeň. A ta mrcha mi tam nalila vodu s mucobene, což jsem přirozeně poznal, jenomže co jiného jsem měl dělat? A tak jsem váhavě čichal a smáčel pysk, až jsem nakonec nos ponořil a zhruba půlku roztoku vypil.

     Ale víc ani ťuk, protože ze mě nikdo blbce nikdo dělat nepůjde! Příště jim rovnou uteču k vaně.

     A poslední zelené seno, dneska. Takové to křupavé, aromatické, se šiškami a listy bříz, které milujeme, ale ze kterého nejvíc agresivně kašleme (prská z něho i služka, protože voní velmi silně). Vlastně jediné seno, ze kterého nikdy nejsou dožránky, což samozřejmě dvounozí neocenili. Prostě i když se snažíte, pochvaly se nedočkáte, a nemusím snad dodávat, že to žluté a dlouhé fakt nechceme, protože je tvrdé, a já radši jemné.

     Tak by s tím mohli dvounozí laskavě něco udělat.

     Váš chudáček koníček

06032012422

06032012424




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: