Spiknutí proti chudáčkovi koníčkovi.
A to ve složení vet + služka, protože tahle kombinace je vždy vražedná.
Jako nic proti neschopence, protože nemuset pracovat je fajn. Nechat se poslechnout stetoskopem sice až tak hrozně nebolí (dívání na mou chudinku nožičku je mnohem horší), ale jako tři injekce, a ještě k tomu takové velké, to si fakt odpustit mohli.
Notabene když služka veta ujistila, že jsem fakt hodnej (což samozřejmě jsem, ale vždy záleží na okolnostech). Nicméně já tak jako tak já svou bílou kůži dávat zadarmo bez boje nehodlám, tak doufám, že si to služka zapamatovala.
A těžce jsem zabodoval. Po včerejším fiasku s aplikací mucobene do vody, kterou jsme samozřejmě nechali být, protože divnou vodu my nepijeme, služka riskla polovinu mé večeře a že mi to zkusí nasypat do jádra, spolu s vojtěškou, vitamíny, otrubami a olejem. No a já to bez mrknutí oka sežral, místo abych si k tomu čuchnul a žlabu se velkým obloukem vyhnul, takže služka se musela dvakrát štípnout, jestli se jí to nezdá.
Je blbá.
A co považuji za extrémní zradu, je příchuť mucobene. Jak to, že Amík měl mucobene banánové, zatímco já mám pomerančové? To není fér! Navíc jak ono to voní, tak z toho služku pokaždé honí mlsná a během trhání pytlíčku si nahlas opakuje „nesežereš, Kateřino, nesežereš“, přestože na ní vidět je, že by obsah okamžitě sežrala. Moje mucobene!
A jako odstraňovat ze mě uschlé bláto koštětem, to fakt nemusela. Bylo to velmi ponižující.
Váš chudáček koníček
