úterý 13. března 2012

     Služka si dneškem ověřila, že majitelka Amíka mě nekrmí ve žrací ohrádce.

     Jako ona jí to Iva říkala už minulý týden, že zbytky po mém žraní jsou v blátě kousek od vody, ale služka majitelku Amíka neustále omlouvala, že to třeba jen nechtěně vytrousila a že určitě žeru tam, kde žrát mám, tedy ve žrací ohrádce a ze žlabu.

     Koneckonců přesně kvůli tomuhle mi služka žlab vybudovala, abych dávku opravdu sežral, bez zbytečného cintání.

     Nicméně jablko, narafičené ve žlabu, ukázalo, že majitelka Amíka na služčin model kašle. Asi je extrémní problém mi nasypat snídani metr a půl od místa, ze kterého se nosí seno.

     Mně to nevadí. Mně je fuk, kde žeru. Hlavní je, abych tam nebyl SÁM a OPUŠTĚN.

     Dnes žádná brigáda, ani návštěva s mrkví. Odpoledne dorazily služka s Ivou, a přestože jsme vzorně stáli u vchodu, jakože odchod do stáje, ony si šly nejprve nachystat seno, aby to nemusely dělat po ježdění. A my z toho byli absolutně zmatení, protože tohle bylo jasné narušování stereotypu chudáčka koníčka!

     Ale pak opravdu dolů. A tyranie, jakože hřbílko, kartáč a tak, a sedlo a uzdečka a ven. A že prý zkusíme, jestli sípu, aby služka měla jasno, jestli požádat o endoskopii, a jako na rovinu, o tuhle zkušenost fakt nestojím. Jednu už mám za sebou, takže nechápu, co nového by služka v mém dýchacím aparátu chtěla uvidět, a navíc nesípu. Nesípal jsem ani v kopci, když jsme klusali, a to si mě služka sakra hlídala, ale zase faktem je, že jsme ho nemuseli vyběhnout najednou, během klusání jsme měli tři krátké přestávky, a v těch mi pro změnu měřila dechovou frekvenci.

     Nevím, proč se do toho furt šťourá. Mých 11 dechů v klidu a 38 bezprostředně po klusu přece není důvod k analýzám, jestli na mě znovu poštvat doktora. Navíc jakmile úplně přejdeme na trávu a přestaneme kašlat, tak bude pro změnu řešit moje chudinky nožičky, takže je ve finále úplně fuk, jestli mi něco je, protože ona si vždycky něco najde!

     Cestou zpátky jsme půlku kopce museli jít na otěži, což ale byl mega opruz, protože zapojovat břišní svalstvo a hřbet cestou domů je nejhorší prasárna! A aby byla lekce absolutního sadismu zesílená, stavěli jsme se na jízdárně a tam došlo k tzv. desetiminutovce na kruhu, kde služka nasadil tvrdé ordre – aspoň tři kolečka na každou ruku se zapojením hřbetu. Byl to nelítostný souboj, ale dokázal jsem to, byla jenom dvě.

     Škoda, že neumím sípat falešně. Na jízdárně by se mi přesně tohle umění vyplatilo.

     Váš chudáček koníček

13032012438




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: