pátek 16. března 2012

     Stříhali dohola chudáčka koníčka.
     Jakože znovu a tentokrát pořádně.

     I když pořádně není správný výraz, protože trenérka pospíchala a limit byl „do tmy“. A protože trenérka se služkou a Ivou musely půl hodiny drbat, srazilo se množství viditelnosti na minimum, a když se začalo se stříháním, tak už slunce lezlo za obzor.

     Ale já byl hodnej kluk. Služka mě umístila na zahradu, abych nemusel kvůli střihání kašlat, a to bylo fajn, protože jsem mohl okusovat posekané šeříkové větve. Amík mi sice s Ivou odešel na jízdárnu, ale protože jsem statečný, přežil jsem to, a neméně šikovně jsem přežil i stříhání. Docela drama to bylo, protože čas byl neúprosný, a jestli si služka myslela, že dojde i na úpravu minulých restů (jakože zuby, hrby, řádky a další chlupové nerovnosti), tak to se šeredně spletla, protože byla sakra ráda, že se povedlo ostřihat a oholit všechno aspoň nahrubo.

     A že prý se to cca za dva týdny opraví, že do té doby prostě budu vypadat jako blbec. A že důležité je, že to splní účel, protože zítra má být dvacet nad nulou, a netřeba dodávat, že to by mi asi v husté medvědí srsti zrovna dobře neudělalo.

     Ani na pastvinu nás nestihli vrátit, už byla tma a nakládání a vývoz vody by byl komplikovanější, takže služka s Ivou namočili seno u stáje a spolu s ním nás šouply na zahradu. Já deku dostal, asi protože jsem ostříhaný, ale Amík nemusel, což vůbec není fér. Taková protekce!

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: