pondělí 26. března 2012

     Zrada.
     Poštvali na mě kováře.

     Služka sice nepřiběhla hned po svítání, protože snídani jsme dostali od majitelky Amíka, ale dorazila krátce po deváté ranní a já musel s ní. A sám! Prostě peklo.

     A kovář bohužel přijel, dokonce o plnou minutu dřív, než sliboval, což by se mělo do historických tabulek zapsat zlatým písmem. A vlastně bych měl být rád, že přijel, protože jsem v rámci čekání musel na lonž, a pětadvacet minut to nakonec nebylo, protože kovářova dodávka mučení bílého chudáčka přerušila.

     Kování vopruz. Služka pomocníka neměla, takže jsem se v průchodu musel držet sám, a párkrát jsem zkusil od kování co nejvíc nenápadně odejít, jakože do stáje nebo nahoru za Amíkem, ale pokaždé jsem byl lapen a vrácen zpátky. A jako trčet někde naprosto volně je nejhorší vopruz, a služka, místo aby zavolala majitelku Amíka na pomoc, mi vyhrožovala rychlou smrtí, jestli nebudu stát jako solný sloup. Akorát oko jsem směl tlačit!

     A tak jsem tam stál a trpěl. Hlavně zadní chudinky nožičky, to bylo nejhorší, protože ty mě bolí, už jen když se na ně dívá. Kovář mi na služčino přání vyrobil vejčité podkovy a pak zkoumali, co s vyšmajdaným úhlem zadní bílé nožičky, protože služka už tři týdny nestrouhala, v rámci čekání na kováře. A jako vymysleli to dobře, což jsem otestoval na pastvině, protože s tím jde naprosto perfektně v plném kalupu vyhazovat. Perfektní odraz! Můžu dělat i westernové odpichy, akorát nikde poblíž nesmí stát služka, protože ona pak na mě ječí, že jsem kretén.

     Odpoledne jsme museli do stáje, kvůli Amíkovi, který měl jít pod sedlo. Služka chtěla zabránit mému lítání po pastvině s novými podkovami, takže jsem měl čekat sám ve stáji, ale nakonec jsem nemusel, protože Iva se vzdala ježdění ve prospěch brigády u bažantnice.

     Paráda!

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: