pátek 30. března 2012

     Po včerejší velmi stresující zátěži bych jistě zasloužil minimálně týden absolutního volna.
     Anebo aspoň den!
     Ale rozhodně ne jízdárnu.

     Nicméně počasí se zachovalo velmi milostivě a poctivě do služčiny jízdárny pršelo. A pršelo a pršelo a pršelo. Navíc včera začalo s pršením až poté, co služka měla všechno seno určené ke konzumaci poctivě nakropené, a co hlavně, mohlo se jí samovolně nakropit další, kdyby si ho ovšem byla bývala připravila a rozprostřela.

     Jízdárna sice louže neměla, ale i tak se služka bála ji plně zatížit, takže mě s Ivou a Amíka s Míšou vyslala na hřbitov. Jakože vylézt kopec, s tím, že na konci můžeme zacválat, protože drny by po dešti neměly být betonové, a spolu s Frostem (který tentokrát přijel BEZ mrkve) vyrazili připravit seno na pastvinu. A jako bylo od nich sprosté, že nás podezřívali, že jsme hřbitov zvládli moc rychle, místo aby uznali, že to oni byli děsně pomalí!

     A pak jízdárna, jakože si zaskáčeme, a vtipné bylo, že zrovna kolem jela trenérka a zaparkovala u jízdárny. A to se velmi hodilo služce, protože potřebovala být co nejrychleji doma, takže výuku předala trenérce, akorát že jí to ve finále bylo úplně k ničemu, protože místo aby pospíchala do stáje urychlit obstarání mě a Amíka, vykecávala s trenérkou.

     A já musel skákat s Ivou, což bylo legrační, protože Iva už dávno není zvyklá na pohyb šicího stroje, a jak nejdu otočit doleva, měla nájezdy na levou stranu veselejší než obvykle. A mě to dneska zrovna bavilo, takže jsem si skákací půlhodinu užil, zatímco Iva v mých klopených zatáčkách šedivěla a že prý už nikdy více.

     Kéž by přesně tohle chtěla vyslovit i služka!
     Měl bych do konce svého bílého života božský klid.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: