neděle 1. dubna 2012

     Neděle bohužel přinesla počasí naprosto luxusní, což pro mě znamenalo jistou smrt.

     Jakože práci, samozřejmě.
     Extra výrazné teplo nebylo, ale sluníčko se fakt snažilo, takže dvounozí vylezli z děr a zachtělo se jim ježdění. Já jsem to měl spočítané od samého rána, protože služka byla odhodlaná jít mě trápit, i kdyby trakaře padaly, ale Amíkovi chvíli svítalo na lepší časy, protože odpoledne se služce ozvala Iva, že nemůže přijít.

     Naštěstí pro mě usoudila majitelka Amíka, že když Iva nepřijde, tak že by mohla ona a to spolu se služkou. Já byl návrhem bezprostředně nadšen, protože pro mě to znamenalo, že bych nemusel do nástrah kruté přírody sám. Sice bez delšího cválání, což je naopak hloupé, protože majitelku by Amík vyvezl a já bych nejspíš nemlich stejně zavařil služce, ale tak lepší ve dvou necválat než sám a cválat.

     A jako dobrodružství, od samého začátku. Služka hodlala vyzkoušet novou stezku podél louky u řeky, údajně dělanou i pro koně, což platilo pro prvních půl kilometru. Poté jsme se v bývalém odvodňovacím kanále propadli po spěnky, takže služka zahlásila návrat, ale majitelka Amíka usoudila, že rychlejší bude překonat hradbu pořezaných větví a opravdu do toho i přes sérii služčiných varování s Amíkem vlezla. Služka úpěla a čekala, s doufáním, že nebude muset shánět traktor, protože Amík zapadl po hlezna, ale zdárně se oba dostali na louku a že prý máme jít také.

     Služka si však poklepala na čelo, že ani omylem, protože kdybych se propadl já, tak už by se traktor volat musel, protože já bych se ponořil po břicho (jsem menší než Amík), a že se vrátíme a objedeme to. Majitelka Amíka s tím nesouhlasila, takže na mě bez přestávky volala „Finečku! Finečku, neboj! Finečku, to zvládneš, pojď!“ ale mezi námi chudáčky koníčky, nevlezl bych do toho, ani kdyby mě služka prosila na kolenou. Takže jsme se vraceli, s nadějí, že to třeba půjde přejít jinde, ale všude číhala bažina, a mezitím na nás majitelka Amíka neustále volala, kde prý jsme, protože Amík můj odchod nedokázal strávit. Ale zdárně jsme se sešli, a když se majitelka Amíka potřetí během půl hodiny služky zeptala, kam jedeme, zamířila služka se mnou k brodu. Majitelka Amíka hledala brod jinde, že prý je nějaká dezorientovaná, a další půlhodinu si upravovala jeden třmen, takže jsme si na druhé louce ani nezaklusali, přestože jak na vztek byla suchá.

     A třetí louka byla pro změnu strašně krátká, takže už jsem služce začínal dělat bordel, a tak mě na silnici vzala na otěž, jakože za trest. Je fakt blbá! Copak je normální, aby chudáček koníček v kroku na silnici používal hřbet?

     Výstup do kopce byl také veselý. Amíkova majitelka výrazně žluté turistické značky evidentně neviděla, protože neustále šplhali jinde, než vedla cestička, a párkrát mi najeli do zadku, protože Amík chtěl být nahoře první. Služka se trošku bála, že nahoře budeme chtít utíkat a že se vycházka zvrhne do tryskového průseru, ale šlo o velmi křivé obvinění, protože my se oba chovali slušně. Tedy ne, že bych necaploval, ale neodskočil jsem ani jednou, takže hodný kluk.

     Akorát když služka řekla, že po stejné cestě jdeme zpátky, dostala majitelka Amíka strach, že takhle příkrý sestup nedá a že by radši okolo kolem Dvorečku, ale to se nechtělo služce, protože přesně věděla, co by vypuklo na první louce u rybníka. A že o žádné kalupy a svíčky nestojí, a že my dva jedeme lesem, bez nároku na odvolání. Takže se s majitelkou Amíka rozloučily, a když jsem tak viděl, jak si Amík s majitelkou cválají směrem ke Dvorečku, byl jsem z toho dost rozhozený.

     A řval jsem. A řval jsem celý les, takže mě bylo slyšet až dolů na silnici, ale žádný Amík se mi neozval. Služka mě na louce podél silnice sice cválat nechala, ale trapně v nejpomalejším kentru a na ještě trapněji na otěži, takže z toho bohužel žádný dostih nebyl, a pořád jsem vyhlížel Amíka. A nejen já, protože jisté obavy projevovala i služka, přece jenom jsme měli do stáje dorazit relativně stejně rychle.

     Během večeře mi vyhrožovala, že jestli Amík přiběhne samotný, tak že na pátrací akci budu muset já, ale byl jsem zachráněn, protože majitelka s Amíkem dorazili půl hodiny po nás a vypadali zdraví a spokojení.

     Ale stejně to není fér. Amík měl cval podstatně delší!

    Váš chudáček koníček

01042012453




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: