úterý 3. dubna 2012

     Drama.
     Notabene v takovém pařáku!

     Počasí totiž zasadilo služce pekelný úder, protože vyrukovalo s pražícím sluníčkem, a ona měla zimní boty. Ale ona si je mohla sundat, kdyby chtěla, zatímco já kvůli zimní srsti na krku trpěl.

     A navíc sám a opuštěn!
     Amík vyhrál volno, protože pracoval celý víkend, a i když jsem služce od samého začátku dával najevo, že dnešek opravdu není dnem pro práci, odmítla se mnou diskutovat. Aspoň že trpí chronickým odporem k mým zimním chlupům, takže její pucování trvalo necelých deset minut a přežil jsem jej bez větší úhony.

     A měl bych sakra něco udělat s mou nálevkou, protože se mi neustále ztrácí a to není dobré. To je naopak velmi nebezpečné, i když dnes jsem jít skákat nemusel, protože služka si usmyslela, že vyšplháme kopeček a po krátké pauze ho nahoře nastavíme kentrem, abych si roztáhl plíce. Jako nic proti cvalu, protože cval je fajn, notabene na pastvině, po které se běhat smí. Ale proč sakra zrovna dneska, když paří sluníčko?

     Cestou ke kopečku jsem zkoušel drezurní prvky, jakože ustupování před bubáky, dovnitř plec, když mě služka nutila jít co nejníže, a také piafování, když jsem chtěl klusat a ona jít krokem. U silnice jsem předstíral, že dolů nejdu, protože jsem tam nikdy nebyl, a její „ale půjdeš!“ mě nepotěšilo. A co hůř, služka si všimla další vyšlapané cesty vedoucí do kopce, a jestli jde skutečně o dechovku pro dostiháky, tak mě čekají krušné časy.

     Ale dnes jenom stezka pro turisty. A nahoře fakt kentr! Akorát že s dechem jsem vydržel pouze první kilometr, pak už jsem začal fest potit, a tak mě služka zadržela a otočila. A sprostě mi vynadala, protože jakmile jsem čul směr domů, okamžitě se mi dech vrátil a chtěl jsem utíkat na plné kule, takže jsem jí trošku (ale fakt jenom trošku) vytáhnul ruce a opravdu není můj problém, že ona nosí prstýnek, který asi nepůjde sundat. Nezájem!

     Poslední klusovka do kopce se mi moc nepovedla, protože služka byla podezřele obezřetná, co se týče bubáků, a pak už hurá domů. A čekání, než uschnu. A marné čekání, jestli vůbec uschnu... A když mi pak přišla sáhnout pod deku, skoro jsem jí ukousl hlavu.

     Je blbá.

     Váš chudáček koníček

P1450071




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: