Derby v Rosnicích beze mě.
Tady bych klidně mohl napsat „paráda!“, ale nenapíšu, protože bych z fleku vyměnil všechny blížící se závody za Derby. Derby je totiž fajn, protože se při něm může utíkat a já utíkám velmi rád. A pokud by mi služka dala na rozjezd skoky do 80 cm, jak měla původně v plánu, skvěle bych si zautíkal.
Jenomže dlouhá zima a nedostatek financí škrtnul Derby z plánu hned v začátku. Tedy ne, že by služka nezkoušela spekulovat, jestli by třeba nepřijel někdo jakože návštěva, s koulí za silným autem, a nevzal mě na výlet, jenomže to bych tenhle týden nesměl dřít jako mezek.
A co hlavně, služka dodržela slib a volno jsem dneska měl, což bylo velmi milé.
Dvounozí si občas potřebují uvědomit, že když jsou sami utavení, že se bude podobně cítit i jejich chudáček koníček. Sice se mi nelíbilo, že jsem musel na Amíka čekat ve stáji, ale zase jsem tam měl řepu, hromádku sena, kterou jsem mohl shodit na zem, rozšlapat a posrat. A taky deku, na kterou jsem hodil bobek, přestože byla přehozená přes stěnu boxu. A do bederky jsem služce frknul obrovskou hutnou nudli, aby život neměla fádní!
Amík musel po obědě skákat s Míšou. Služka jim postavila dva dvojskoky, takže jsem nesmírně rád, že jsem nebyl přítomen, a pilovali tempo a nájezdy. Ještě kdyby služka trubka s sebou měla metr, aby překážky byly zhruba tak vysoké, jako by měly být v parkuru, a odměřovat délku cvalových skoků dle tušírky bylo ještě vtipnější.
A pak už večeře a svatý klid.
A třeba bude i zítra!
Váš chudáček koníček
