sobota 14. dubna 2012

     Závody.
     Vopruz.

     Ale tak aspoň že jsem na ně nemusel jet sám, protože Amík musel také. A bylo to strašně průhledné, jakože snaha nás oblbnout, že se vlastně nic neděje. Notabene když vás během snídaně začne služka ohrožovat kartáčem a hřbílkem!

     Takže stres, od rána. Tlačili jsme ze sebe střeva, i služka ze sebe tlačila střeva, asi aby nebyla pozadu, a hlavně všichni klepali kosu, protože venku regulérně mrzlo. A velké díky Ivě, že si s sebou vzala náhradní oblečení, jakože pro případ intenzivního zmoknutí, protože celý boží den pražilo sluníčko, jarní den jako vyšitý.

     A konečně se našel někdo, kdo služce do očí řekl, že vypadám jako debil. Jistá paní se služky čekající na vjezd do kolbiště ptala ve smyslu, do jaké sekačky jsem to spadl, a služka absolutně nepochopila, že paní nevtipkuje. Odpověděla, že jsem se stal obětí experimentu, načež byla pokárána, že střihací strojek do rukou amatérům nepatří a že to mají příště ponechat profesionálům.

     Tak nevím. Služku či trenérku se strojkem jsem ochoten přežít, ale jestli na mě vyběhne cizí dvounožec a bude držet strojek, bez varování umřu!

     Největší hladinou stresu dnes však trpěla služka, zatímco Iva s Míšou byly v klidu. Na Ivu s Míšou tíha zodpovědnosti dolehla až těsně před danou soutěží, takže to byla služka, kdo je psychicky držel nad vodou, ale to jen díky mně! Protože já byl hodnej. Já bych dneska tak hrozně moc hodnej, až se za to stydím. Protože lehký bordel jsem předváděl pouze při vjezdu do haly, protože tam skoro všechno žere Finy, a pak když začala kapat námraza anebo foukat vítr, který se opíral do stěny haly. To jsme uskočili spolu s Amíkem a předvedli jsme nádherné představení, plné prvků vysoké španělské školy.

     Úžasný prvek předvedla i Iva, a protože na opracovišti se v protisměru neskáče, měl by trenér dostat pokutu. Služka se však místo kání kácela smíchy.

     První soutěž hodnocená na styl začala velmi drsně, protože komisaři bez váhání dávali sodu i dětem na ponících. Bez cavyků, takže pár dětiček odešlo se slzičkami, a služka začala trpět obavou, že za tohle jí Iva asi dvakrát nepoděkuje, ale Iva překvapila a i přes jedno shození, které jí ukradlo body, získala na naše poměry a podmínky nečekaně dobrou známku. A já se ukázal ještě líp, protože jsem za styl vyhrábnul třetí místo. Aneb jak věcně konstatovala služka, Pán Bůh nebyl doma.

     Pán Bůh nebyl doma i v další soutěži. Míša si na opracovišti jakoby nic skočila 110cm, což se služkou málem švihlo, a v parkuru si na premianty vedli velmi dobře. Shozené bidlo v rozeskakování sice mrzí, ale i tak předvedli heroický výkon, za služčina neustálého opakování, že jsme přijeli především sbírat zkušenosti.

     Já jsem si v druhé soutěži vyskákal zelenou mašli, za kterou si ale může služka, protože v základním kole usnula na vavřínech a zapomněla na mé turbo, takže její touha po modré mašli (chybějící ve sbírce) jí utekla o necelou vteřinu. Zde bych rád dodal, že na novém děpoltovickém povrchu se mi skákalo naprosto fantasticky, nemělo to chybu. Akorát tedy posílat do kolbiště traktor s válcem, když se má dekorovat, to opravdu nebylo moudré. Všichni už na nás čekali, zatímco já se služkou tvrdě bojoval, protože ta věc prostě žrala Finy, a kdyby nám Míša s Amíkem nepřiběhli na pomoc, nikdo by mě dovnitř nedostal.

     Závěrem bych rád poděkoval návštěvě z Prahy, která mi věnovala pamlsek (na rozdíl od služky) a která mě bránila, i co se týče konzumace trávy. Ti jediní totiž správně pochopili, jak jsem týraný! A také se podle toho ke mně chovali, takže by si služka z návštěvy měla vzít urychleně příklad.

     Váš chudáček koníček

Fotky ZDE

523676_3083222680810_1271145323_32572790_452748467_n564231_3083302042794_1271145323_32572835_1832941109_n




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: