pondělí 23. dubna 2012

     Velké stěhování.
     A nebylo zdaleka první!

     Ono totiž první větší stěhování proběhlo ve středu, a to když služka usoudila, že pytlovat každý den seno a vynášet ho nahoru je vopruz, a že když není k mání traktor, tak že se nahoru vykoulí balík. Tedy ne úplně celý, protože část z něho již byla odebraná, ale i tak si elita ve složení služka, Iva a Frost (který opět přijel bez mrkve) pořádně cvrkla do gatí, než to silami společnými vykulili nahoru. My jim samozřejmě fandili, za plotem, a to velice spořádaně a trpělivě, protože transport balíku do našeho kopce jim zabral pětačtyřicet minut čistého času.

     A protože dnes ráno poslední seno padlo za vlast, naplánovala služka přesun k bažantnici, a že je nejvyšší čas přejít na trávu, protože kašlat v dubnu je fakt trapné.

     Každému stěhování předchází odčervení, což byla vypečená psina, protože já umím excelentně využít okamžiku k rozkousnutí tuby s patou, a protože tahle odčervovadla měla pojistky proti vytlačení dost intenzivní, nedařilo se služce obsah tuby vstřelit do krku naráz. Takže pokaždé boj na život a na smrt, a to nejen u mě, ale i u Amíka. Amíkovi se povedlo kousek vyplivnout, ale služka všechno pečlivě ze žlabu setřela a zamíchala mu to do vojtěšky, kterou ho pak Iva pěkně sousto po soustu krmila, zatímco já byl naprosto brutálně znásilněn.

     U mě už se totiž služka neobtěžuje zkoušet cokoliv zamíchávat do žrádla. A přitom já bych to zrovna třeba zcela nečekaně sežral, kdo ví?

     Po krutém a hrubém odčervení na nás služka s Ivou naložily kýble a další velmi důležité a k životu nezbytné pomůcky, a že tedy vyrazíme vstříc bažantnici. Akorát služka zdržovala, že radši ihned napíše majitelce Amíka, že přesun je potvrzen, akorát že než stihla zprávu nadatlovat, obul se do ní přes plot dědek. A protože tentokrát byl extra nametenej, vyměnili si několik ne zrovna slušných vět a pár minut to vypadalo, že dědek vyběhne a služce jednu natáhne, což by nebylo dobré, protože já se takových akcí bojím, ale naštěstí služka coby rozumnější opustila bojiště včas.

     Ale říkal o mně ošklivé věci, dědek. Já to všechno slyšel.

     U bažantnice masakr. Nejvíc část ohrady, která vloni vedla do křovin, protože tudy projel mulčovač a místo trní a sadu vidíme do města. Zůstali jsme na to oba konsternovaně zírat, načež služka pomstychtivě prohlásila, že máme po hehe, protože teď je naše pastvina vidět na míle daleko. A že nás prý nechá monitorovat z několika míst, jestli neprovádíme nekalosti.

     Což není fér!

     Váš chudáček koníček

23042012504




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: